Životní krize jsou příležitostmi k tomu aby se na církvi dvojím způsobem jedinečně zjevoval Kristův život: v praktické lásce k druhým a v naději tváří v tvář utrpení. A tyto dvě reality setkávají u Pánova stolu: Eucharistie je pověřením jít do světa jako ti, kdo slouží, kdo jsou odmítáni, kdo trpí, a tak zjevují Kristovo vítězství. Eucharistie je povoláním k mučednictví.

Kázáno v Karlových Varech 12. 5. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: 1. Pt 4:7-11

– v. 7 – „konec všeho“ – nebo „cíl všeho“, „to, k čemu vše směřuje“; rok 70, Pád Chrámu a příchod Nového stvoření v plnosti; ozvěna Gen 6:13; srov. Mt 24:33-39; 2. Pt 3:1-9; v Mt 24 i 2. Pt 3 Pád Jeruzaléma jazykem potopy (už ve druhém listě!), a proto i zde; srov. 12-14

– „rozvážnými a střízlivými“ – „uvážliví, střízliví, střídmí, zdravě uvažující“ k modlitbám; zásadní změny (včetně konce světa a začátku jiného) (či změny životní) si žádají uvážlivost, poklid a modlitby, ne hysterii a unáhlenost

– v. 8 – „vroucí lásku“ – „lásku ze všech sil“, neboť přikrývá hřích, srov. Př 10:12; srov. 1. Kor 13:4–7

– v. 9-10 – „pohostinní“ – praktická láska ve velkých změnách může znamenat akutní nutnost pohostinnosti a uskrovnění

– v. 11 – srov. Ř 12:3-8

– dva způsoby zjevení Božího života – péče a láska (v. 9-11), utrpení (v. 12-14)

2. svědek: Evangelium: J 15:26-16:4a

– v. 26 – „Zastánce“, srov. J 16:7-11: opakování

– v. 27 – apoštolové jako jedinečný svědci, ale my stojíme na nich (Ef 2:20) a sdílíme jejich osud, proudí v nás jejich život; srov. Ef 4:4-16

– trpět neznamená nedostatek víry, ale to, že vše jde podle plánu; srov. J 15:18-21

– v. 4 – „že jsem vám to řekl“ – „ta hodina“ – hodina Pánova utrpení naplňující se na Církvi, jak bylo prorokováno; srov. Iz 66:5-6; odsouzení pronásledovatelů církve, zboření starého stvoření je prorokováno jako Boží přiznání k Jeho lidu; srov. J 13:12-19; Eucharistie jako pověření být ti, kdo slouží a jsou odmítáni a trpí