Ústředním motivem novozákonních Písem je, že Boží lid je veden v exodu: v exodu ze smrti do života, v exodu z pomíjivosti do věčné slávy. Právě proto je pro nás podle apoštola Pavla zásadně důležité, abychom Exodus znali a abychom ho chápali jako knihu o nás – a abychom se vyhýbali hříchům, které v něm vidíme: dychtivosti, smilstvu, reptání, pokoušení Krista.
Kázáno v Karlových Varech 28. 7. 2024.
1. svědek: Epištola: 1. Korintským 10:1-13
– v. 1 – ano, jsme vedeni v Exodu, ale to neznamená, že dojdeme; naléhání, ať se poučíme ze SZ historie a vyhneme se modlářství a hříchu; varování na základě „všichni, všichni, všichni“ (v. 1-4), ale většina zemřela (v. 5)
– v. 1-2 – „naši otcové“ – SZ věřící jsou otcové věřících z pohanů (ne „moji otcové“); „pod oním oblakem“ – oblakový sloup Ducha; srov. Iz 63:10-14
– „prošli mořem a byli pokřtěni“ – křest celého lidu, včetně dětí, a to rozhodně ne ponořením; „do Mojžíše“ – do mojžíšovské smlouvy, Mojžíš jako předobraz Krista (Kněz posvěcující kněze; Král, Prorok); srov. Ř 6:3, 17-18; Ga 3:27; „v oblaku a moři“ – „z vody a z Ducha“, srov. J 3:5
– v. 3-4 – „všichni“ (!) jedli manu; srov. Ž 78:24-25 (andělů), která skutečně nebeským duchovním jídlem
– „skála“ – srov. Ex 17:6-7, kde „Bůh s námi“ a poté celou cestu s Božím lidem („Hle, já jsem s vámi po všechny dny…“)
– v. 5 – „ve většině“ – vstoupili jen děti a Jozue („Ježíš“, „Hospodin je záchrana“) syn Nunův (syn „Věčnosti“) a Káleb („Věrný celým srdcem“), syn Jefunův („Ten, který hledí“)
– srov. Num 14:21-31; „spatřili Hospodinovu slávu“ – Krista; srov. Žd 1:1-3; vstupují „děti“ – „nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes“ (Mt 18:3 atd.)
– v. 6 – „jako příklady“ = „jako předobrazy“ – Bůh řídí historii typologicky, a proto předobrazy a naplnění
– v. 7-10 – hříchy Izraele v kontextu jídla a pití (větší diskuze jídla obětovaného modlám):
v. 7 – srov. Ex 32:1-6; „posadil“ (!), jídlo a pití u modly a sexuální zvrácenost
v. 8 – srov. Num 25:1-9; jídlo a pití u model a a sexuální zvrácenost
v. 9 – zkoušení Krista (!) v Masse (např. Ž 95); pokušení = reptání na manu, srov. Num 21:4-6, Ex 12:23; andělští/dračí zabijáci poslaní na Boží lid
– a proto jíst maso obětovaném modlám je ne: 1. Kor 10:14-22
– v. 11-12 – vše jako „předobrazy“ pro nás a zapsáno kvůli nám; srov. 1. Kor 9:9-10; Ř 15:4; SZ Písma především pro věřící v 1. století na konci SZ věku, pak pro nás a až ve třetí řadě pro SZ věřící
– v. 13 – nezbývá místo pro výmluvy; Bůh vždycky prozřetelně a věrně poskytuje cestu, jak se hříchu vyhnout
2. svědek: Evangelium: Lukáš 16:1-9
– v. 1 – „také“ říkal – v L 15 podobenství o ztracené ovci, o ztracené minci a o marnotratném synu; Izrael promrhal své dědictví biblického náboženství (a nesplnil svůj úkol být světlem národů), ale má činit pokání a bude přijat
– srov. L 16:9-19 a Lazar; pokračujeme kritikou chamtivosti a bezzákonnosti
– v. 1 – soud se „zlým“ správcem „rozhazujícím“ cizí majetek; v L ještě 2x, L 1:51 (srov. L 1:47-53), kde rozptýlení hříšných boháčů, a v L 15:13, kde Izrael promrhávající své dědictví; Bůh v Kristu přichází k Izraeli, aby soudil nevěrné správce
– v. 2 – „Co to slyším“ – srov. Gen 18:20-21; Jeruzalém je duchovně Sodoma (Zj 11:8); Sodoma se přezkoumávala, zde už je soud jistý („nemůžeš být déle správcem“); stejný „správce“ a „správcovství“ jako apoštolové „správci Božích tajemství“ (1. Kor 4:1; Ti 1:7) atd.
– v. 3 – „odnímá“ – srov. L 22:50 („odebral ucho“); srov. Lev 14:17; odnětí kněžství a správcovství Božích tajemství (a dáno apoštolům)
– „kopat“ – v L ještě 2x; srov. L 6:46-49; budování na Pánu, jinak soud a zboření domu potopou (soud nad Chrámem); srov. L 13:1-9; Pán Ježíš dává nést přijatelné ovoce, jinak soud a smrt v Jeruzalémě
– „žebrat se stydím“ – napříč epištolami (4x) se křesťané „nestydí“; „žebrat“ jen v L 18:35-42; „správcové“ se odmítají pokořit a uznat Ježíšovo mesiášství (na rozdíl od křesťanů) a stydí se, a tak neuzdraveni a nezachráněni
– v. 4-8 – „dlužníky“ – jen L 7:41 (srov. L 7:36-50); „rychle sedni“ – zároveň obraz Izraele, který cizoložně okrádá Boha o Jeho slávu (srov. Ex 32 a 1. Kor 10)
– v. 8 – „pochválil“ – 3 možnosti: 1) správce dál působí škodu, ale zajistil se a nejsou důkazy; 2) správce dával přílišný úrok a bral si rozdíl, tady se „velkodušně“ zajistil tím, že se ho vzdal; 3) pán účtoval přílišný úrok, správce ho snižuje, a tak se zajišťuje, ale před soudem je nenapadnutelný (aby pán neobžaloval sám sebe)
– v. 9-13 – ničemové se penězi zajišťují v tomto světě, my se jimi máme zajistit na věčnosti