Církev je Božím chrámovým městem, v němž (podle slov apoštola Pavla) dorůstáme až „do vší plnosti Boží“. Bůh koná své dílo skrze svátostný život Církve a její vyučování, a tak se postupně „z milosti stáváme tím, čím je Pán Ježíš od přirozenosti“. I kvůli tomu je o to tragičtější, když lidé toto Boží město opouštějí a umírají ve svém hříchu. I tehdy však existuje naděje: Pán Ježíš dokáže křísit mrtvé.

Kázáno v Karlových Varech 15. 9. 2024.

1. svědek: Epištola: Efezským 3:13-21

– v. 13 – „proto“ – srov. Ef 3:4-12; v. 4-9 – usmíření Židů a pohanů, jelikož smíření všech věcí a jejich sjednocení v Kristu (srov. Ef 1:7-10); a tak:

– v. 10-11 – Bůh vyučuje anděly o své moudrosti na církvi; kdy? mimo jiné v. 12 – když se modlíme a uctíváme („vůli andělům“ v 1. Kor 11)

– srov. Ef 2:4-6; už jsme v Kristu v nebesích, a zároveň skrze Krista vystupujeme do nebes, a tak se andělé učí o Boží moudrosti; a proto:

– v. 13 – „soužení“ jiných křesťanů (a naše) nemá odrazovat, ale je „sláva“; srov. Ko 1:24

– „porodní bolesti“ světa nesmrtelnosti a slávy, srov. Ř 8:18-23; stejně máme trpět pro druhé (pro celý svět)

– v. 14-19 – Pavel pokračující v popisu modlitby z k. 1; srov. Ef 1:15-22, kde: 1) pravé poznání Boha (v. 17); 2) niterné poznání naděje povolání (v. 18a), „oči srdce vědí“ – slovy nevyjádřitelné; 3) „bohatství slávy ve svatých“ (v. 18b) – ne „velikost milosti v hříšnících“, Bůh činí z církve bohatě slavnou a velkolepou, „má to dobré, že ji má“; 4) velikost moci, kterou v nás Bůh koná („nesmírná“ = „přesahující“, nekonečné, srov. Ef 3:19)

– zároveň pokračování z Ef 3:1, kde „z toho důvodu“ opět smíření všech věcí v Kristu, Ef 2:17-22

– v. 14-15 – „z toho důvodu klekám na kolena“ – obvyklým postojem modlitby stání (Mk 11:25)

– jen jediný nestvořený Otec, a proto veškeré stvoření voláno do jediné rodiny pod Božím Otcovstvím; srov. Sk 3:25-26 (spása všech rodin); „jmenuje“ – srov. Ef 1:21 (všechno od Otce a nade vším vládne Syn); a Ef 5:3 („jmenovány“; máme podle toho žít ve slovech)

– „ale vždyť jen ‚v nebi i na zemi‘“ – odkaz do Gen 1:1, tedy na vše, co Bůh stvořil; srov. Ko 1:15-17 (nebe a země jako celek stvoření), 18-20 (smířeno „v nebi a na zemi“, zatímco SZ svatí tou dobou pod zemí)

– v. 16-19 – ozvěny modlitby v Ef 1; předtím zjevení skrze Boží moc (a Kristův vzkříšený život), zde „skrze Ducha“

– v. 16 – „bohatství“ – srov. Ef 1:7, 18; 2:6-7; 3:8, 16; bohatství nás „posiluje“, v Písmu jen L 1:80 (Jan Křtitel sílil, než předstoupil před Izrael), 2:40 (Pán Ježíš rostl a sílil), 1. Kor 16:13 (křesťané se mají posilovat) a Ef 3:16 – jak jsou posilováni; „na vnitřním člověku“ – Ef říká mnoho o církvi (Ef 1; 4), zde důraz na prožitek jednotlivců

– v. 17 – „Kristus skrze víru přebýval“ – „přebývat“ v Pavlovi v Ko 1:18-19 (vše v Kristu); 2:9 (plnost Božství v Kristu); Žd 11:9 (srov. Kristus stánkující v těle v 1:14); Ef 3:17; Kristus, v němž je Bůh a všechno, je v nás; jak?

– „skrze víru“ – víra není „intelektuální přesvědčení“, ale Kristovo přebývání v nás; „zachráněni skrze víru“ = „zachráněni skrze Krista v nás“; kde Kristus v nás? J 14:23; 6:56; 15:1-10; přijímání Slova, Eucharistie, poslušnost a nesení ovoce

– „zakořeněni“ – jen Ef 3:17 a Ko 2:6-7, zůstávání skrze „upevňování ve víře a učení“ (přijímání zdravého učení ze Slova) a „díkůvzdání“ (Eucharistie); zakořenění – strom, kterému se daří (Ž 1, „zelená oliva v Božím domě“ v Ž 52:10; stromy v Novém Jeruzalémě církve ve Zj atd.)

– „založeni“ – „založeni [= vystavěni] na víře“ v Ko 1:23; odkaz do Mt 7:24-25, „založení“ v Kristu/lásce je „založení ve víře“ v Ko 1:23 (a víra je Kristus v nás skrze lásku); vychází z Mt 7:24-25, kde založení na Skále Krista a Jeho slov

– v. 18-19 – „a tak“ – důsledek předchozího (Církev, Slovo, svátosti, poslušnost); „schopni pochopit“ = „mít plnou sílu, a tak být schopen“; svátostný život církve nás posiluje k náležitému „pochopení“

– „pochopit“ – mnohoznačné, „to, co temnota nedokázala se světlem v J 1:5“; Kristovo láska se v plnosti dává a zpřístupňuje skrze Církev a v Církvi

– „šířka, délka“ – v Ef 3:18 a v popisech Nového Jeruzaléma (Zj 21:16); „výška“ v popisech NJ a „shůry“; „hloubka“ širší; máme zde: 1) vršení rozměrů (a tak nezměrnosti) Kristovy lásky; 2) asociaci Chrámu Církve, kde se tato láska zjevuje (i v Ef 2:21); 3) nezměrnost Boží moudrosti (srov. Jb 11:7-9)

– zároveň: založen (skála), zakořeněn (strom), 4 rozměry – 4 kouty světa a „čtyři ramena kříže“ jako stromu na skále a jedinečného oltáře a zjevení Kristovy lásky

– v. 19 – když poznáváme 4 rozměry Kristovy lásky, „láska převyšuje poznání“; srov. Ef 1:19 (velikost Boží moci); 2:7 (velikost Božího bohatství, milosti a dobroty) a 3:19 (velikost Kristovy lásky) = nekonečné; ať poznáme sebevíc, vždy bude převyšovat, vždy bude zbývat nekonečno k poznání

– poznávání nekonečné lásky (v Církvi) vede k „naplněni až do plnosti Boží“ – „Boží plnost“ je z podstaty věci nekonečná, a tak i růst a „cíl“ nekonečný; srov. Ko 1:8-9 růst ve „veškeré moudrosti a pochopení“, kde standardem Kristus (Ko 2:2-3); srov. Ef 1:23 – Kristus jako plnost všeho, a tak dorůstáme do plnosti VŠEHO; srov. Ko 1:19 a 2:9; dorůstáme k obrazu plnosti všeho stvořeného i nestvořeného, cesta z podstaty nekonečná

– v. 20-21 – požehnání formující předěl listu, aplikace na tomto základě (srov. Ef 4:1) – slova, manželství, rodiče a děti, zaměstnanci atd. v kontextu usmíření a zbožštění VŠEHO

– „podle síly“ – srov. 15-16, Boží vlastní život skrze Ducha a Krista; „nade vše, co žádáme či si dokážeme pomyslet“ – Pavel právě myslel a žádal, abychom dorostli do plnosti božství (v. 19)

2. svědek: Evangelium: Lukáš 7:11-17

– v. 11 – „hned nato“ = „a stalo se, že [den] poté“; po uzdravení setníkova otroka; po textu stvrzení Pánova mesiášství (v. 18-23), a proto ho máme chápat (mimo jiné) v tomto světle

– „Naim“ – vesnice poblíž hory Tábor (v L 9:28-38) (hora proměnění, tam i zde zjevení Kristovy slávy, tam poté uzdravení démonizovaného, zde mrtvého); zároveň „Krásné“ či „Příjemné“ – radostný zázrak cestou z „krásného města“; nepřekvapí, že „šli s Ním“ – v L 24:15

– v. 12 – „bráně“ – Lukášovy zmínky/zázraky u bran: vzkříšení zde, uzdravení chromého (Sk 3:10), záchrana z vězení (Sk 12:10), otevření srdce Lydii (Sk 16:13-14); Pán otevírá srdce, a tak křísí a uzdravuje duchovně mrtvé a vede je z vězení hříchu

– „mrtvého“ – v Lukáši x 2, zde a v L 8:49, kde Jairova dcera; Pán křísí oba, přišel pro muže i ženy bez rozdílu

– „jediný“ – v Lukáši x 3, zde, v L 8:42, kde Jairova „jediná“ dcera, a v L 9:38, kde „jediný chlapec“ muže pod Táborem soužen démony

– zároveň: „monogenes“ – „jednorozený“, zde a jinak napříč Písmem výhradně Ježíš jako Boží jednorozený Syn

– v. 13 – „hluboce pohnut [v nitru]“ – v L jen Samařan v L 10:33 a Otec v L 15:20; v L 10 uzdravení z hříchu (vykreslené prakticky jako vzkříšení), v L 15:24 přijetí kajícného (jako vzkříšení „Byl mrtvý, a zase žije“); znovu vzkříšení z hříchů, a to v Jednorozeném, potřebujeme zemřít a vstát s Ním, abychom byli svobodní od hříchu (Ř 6)

– v. 14 – „přistoupil“ – v L 10:34 přistupuje Samařan a obvazuje a bere tělo, v L 23:52 přistupuje Josef z Arimatie k Pilátovi a žádá o Ježíšovo tělo (a tak bychom měli očekávat vzkříšení)

– „dotkl se“ – v L 5:13 se Pán dotýká malomocného; zde már; v L 8:44-47 se Ho dotýká žena s krvetokem; Pán může uzdravit slovem, ale znovu a znovu doteky, Jeho samotné tělo je svátostí uzdravení a očištění

– „már“ – „rakev“; podle LXX položen Josef a poté vynesen z Egypta; když se vynáší rakev a „nese“ se jediný syn, je tu Exodus; a je to Exodus k Pánu, do života, a z Jeruzaléma („Krásného města“)

– v. 15 – „mrtvý“ jen zde a v L 15:24, 32 (marnotratný syn); „posadil“ – jen v L 7:15 a Sk 9:40, kde Petr křísí Tabitu a pokračuje Pánovo dílo

– „dal ho jeho matce“ – přesná citace z 1. Kr 17:23-24; Pán Ježíš jako větší Elijáš a Elíša (2. Kr 4:32-37), jako Největší Prorok

– v. 16-17 – „se zmocnil strach“, srov. L 1:12, 65 (Zachariáš nemluví a mluví, když zvěstován Jan), nyní přichází ten, kterého Jan zvěstoval; „Veliký prorok povstal“ – povstal zde a poté vzkříšení (L 9:7; 24:6; 24:34), Ježíš jako Největší Prorok, který povstal jednou provždy; zároveň však:

– „Bůh“, který „navštívil“ svůj lid (Ex 4:31), a tak ho vede v Exodu ze smrti do života; srov. L 1:68; 78, Pán Ježíš jako Bůh přicházející ke svému lidu jako Úsvit, což se „rozšířilo po Judsku“ a „tamním okolí“, tedy kolem Naim, v Galileji, srov. Iz 8:23-9:1, 5-6