Pán Ježíš Kristus přichází jako Král: Král, který je Davidovým Synem, a přece Původcem; Král, který je Hospodin, naše Spravedlnost a náš Pastýř; Král, který prosazuje právo a spravedlnost a je nový, lepší Adam; Král, v srdci jehož Království je stůl, kde tento Král sytí svůj lid sám sebou.

Kázáno v Karlových Varech 24. 11. 2024.

1. svědek: Epištola: Jeremiáš 23:5-8

– v. 5 – Bůh ustanoví Mesiáše jako spravedlivého Krále; bezprostředně po proroctví soudu nad zlým králem Jójakínem/Konjášem, srov. Jer 22:24-23:4

– z 2. Kr 22-23 se dozvídáme, že 1) soužil zemi daněmi (možná až 40 %); 2) dovoloval prolévání nevinné krve; 3) toleroval/podporoval modlářství a odvracení od Božího zákona; v důsledku země vydrancována Chaldejci (Jer 22:25) a Konjášův rod přichází o kralování (Jer 22:30, ač má sedm synů 1. Le 3:17–18)

– v. 1-2 – „pastýřům“ – zde judští králové, království spojené s pastevectvím (i jelikož David byl pastýř); přesah na vedoucí obecně; srov. 1. Pt 5:1-4 – když vedoucí „pasou“ Boží lid a krmí ho Božím slovem, zároveň královská (rozhodující) pozice, proto např. v 1. Tim 5:17 „starší, kteří dobře vládnou“

– „pasou …[ale!] … rozptýlili“ – „pastýřství“ je nevyhnutelné (tak jako hlavovství manžela); otázkou není „jestli“, ale „jak“; „nestarali jste se – postarám se o vás“ – tam, kde se pastýři nestarají o dobro ovcí (na všech úrovních správy), či kde jim dokonce ubližují, tam přichází Bůh v soudu nad nimi

– v. 3-4 – „ostatek“ – Bůh si zachovává věrné věřící (vyvolené); ale „ze všech zemí“, a tak „ostatek“ nutně není k vidění v okolním městě či kraji; „přivedu je … plodné a rozmnoží se“ – Bůh shromažďuje svůj lid a dává mu růst navzdory nevěrným pastýřům a bez nich

– „já sám shromáždím … ustanovím jim pastýře“ – Bůh je Pastýřem svého lidu (srov. Pán v J 10), ale shromažďuje „ostatek“ skrze lidské pastýře a poté mu dává se množit;

– v. 5-6 – přijde spravedlivý davidovský král; a v. 7-8 – s tímto králem spojeno slavnější dílo než Exodus, větší Exodus do Zaslíbené Země; shromáždění z vyhnanství, ale především Pán Ježíš Kristus a náš Exodus ze smrti do života

– „Výhonek“ – ústřední (ač nepříliš často opakovaný) mesiášský motiv;

– srov. Iz 4(:2) – v. 1 – shromáždění žen k Ženichovi, který snímá jejich vinu, hanbu a potupu; v. 2 – Hospodinův výhonek (Výhonek je z Hospodina i z Davida, Božství i lidství) je slavný a nádherný a chlubí se Jím zachránění; v. 3-4 – Hospodin očišťuje svůj lid, mimo jiné Duchem, a činí si svatý Jeruzalém; v. 5-6 – Hospodin přebývá se svým lidem v exodových obrazech a chrání ho

– srov. Iz 11:1-12 – v. 1 – Jišajův kořen (Otec, Bůh) i výhonek (Syn, Mesiáš); v. 2 – nadmíru pomazaný Duchem; v. 3-5 – prosazuje právo a spravedlnost v Mesiášově zbroji; v. 6-9 – smíření a uzdravení stvoření; v. 10-12 – shromáždění ostatku a národů a spočinutí ve slávě

– srov. Jer 33:14-26 – Boží slitování nad Jeho lidem; rozmnožení Božího lidu; spravedlivý mesiášský král, který stále má jedinečný kněžský lid a obětní bohoslužbu

– srov. Za 3(:8) – velekněz „Hospodin je záchrana“, který nese hříchu lidu (ostatku, „poleno zachráněné z ohně“), jedinečným způsobem očištěn; přijde Výhonek a očištění celého Božího lidu a následný pokoj

– Za 6:11–13 – bude zde kralující Jóšua, Ježíš s korunou, „Hospodin je záchrana“; bude zde kralující davidovský Výhonek, který bude kněz (zásadní změna kněžství, jelikož kněží Levité); on vystaví Boží Chrám, Církev

– Jer 23:5-6 – Mesiáš bude jiný než Jójakín, který prolévá nevinnou krev a modlaří; důležité později

– „Juda a Izrael“ – označení pro S i J království, a tedy celý Boží lid; Mesiáš zachrání a sjednotí celý Boží lid, zároveň:

– Jeremjáš prorokuje 100+ let po pádu Izraele a odvedení do vyhnanství; „Izrael“ jako severní království „dávno mrtvý“; Izrael nazván Božím „synem“ a „prvorozeným“ (např. Jer 31:9)

– Izrael jako první Boží syn Adam, který kvůli hříchu zemřel a byl vyhnán a svatyně byla ztracena; Juda ztělesněn v dokonalém Judejci Ježíši, který přichází obživit, navrátit k Bohu a ustanovit Boží dokonalou svatyni Církev, v níž Bůh přebývá se svým lidem

– záchrana díky tomu, že „Hospodin je naše spravedlnost“ – požehnání, jelikož Bůh sám vykonává to, v čem jsme my lidé selhali; Hospodin je v Ježíši věrný tam, kde my jsme my v Adamovi byli nevěrní; a proto:

– v. 7-8 – „Živý Hospodin přichází vykonat svůj Exodus z Adama a zkázy a smrti do života a slávy a uzdravení a sjednocení Božího lidu“; nový, mnohem větší Exodus, který definitivně vykonáno Pesachu (exodovém svátku) před 2000 lety

– „ze severní země“ – na jednu stranu návrat z babylonského vyhnanství, ale i zde přesah; vysvobození od nepřátel, hříchu, pohanství

– shrnutí: Hospodin přijde ke svému lidu, zavrhne ničemné vládce, a skrze věrné pastýře bude vládnout a krmit svůj lid a napraví hřích a adamovský pád, a ještě mnohem víc; stalo se a stále se děje v Pánu

2. svědek: Evangelium: Jan 6:5-14

– v. 1 – „potom“; srov. 5:39-40, 45-17 – Pán Ježíš jako naplnění všeho, co bylo dříve, a především Mojžíše; srov. J 5:22-30 – Ježíš jako Soudce (a tedy Král), a tedy větší Mojžíšem

– v. 1 – „Tiberiadské moře“ – Tiberiada jako centrum vlády v Galileji (podle císaře Tiberia); opakování vládcovského motivu; srov. 6:15 – Ježíš jako Král; náš text jako královská hostina; král z Galileje (jako v Iz 8-9)

– v. 2-3 – zástupy, hora a učedníci u Ježíše; srov. Mt 5:1-2; Pán Ježíš jako větší Mojžíš, který vystupuje na horu; srov. J 6:14, prorok z Dt 18:18 jako Mojžíš, zlomový pro Boží lid; nutnost poslušnosti; Pán sytí Slovem a Chlebem, který je Slovo

– v. 4 – troje Velikonoce v Janovi; 1) J 2:13 po Káně (v. 1-11) a zázraku s vínem; 2) zde, zázrak s chlebem; a 3) před ukřižováním; eucharistie jako královská, mesiášská hostina, která se naplňuje na kříži; eucharistický exodus

– v. 5-6 – ozvěna Num 11:13; Mojžíš se ptá v nedostatečnosti, Pán v dostatečnosti jako větší Mojžíš; Num 11:13-17 – Mojžíš nedokáže nasytit lid a nést ho a chce zemřít, jeho delegáti; Pán Ježíš dokáže nasytit, nese lid jako pastýř a umírá; zároveň delegáti

– v. 7 – denár je denní mzda (Mt 20:2); 7 měsíců nestačí na nasycení; SZ doba udávaná měsícem; celý SZ věk nedokáže těmto lidem dát, co potřebují (opět nedostatečnost Mojžíše), ale Pán to dokáže dát; zároveň Filip vydává svědectví v J 1:43-46 jako zvěstovatel, že Pán je ten, který naplnil Mojžíše

– v. 8-9 – mezi delegáty Filip, Ondřej („menší bratr“ Šimona, který ho přivedl k Pánu v J 1:40-42) a Ondřejem přivedený chlapec; ječné chleby jako jídlo chudých; nikdo není příliš malý (ani se svými pochybnostmi a chudobou), než aby skrze něj Pán nasytil svět

– v. 9 – 5 chlebů (plody země), Židé a 2 ryby (plody moře), pohané; dohromady plnost 7 a k vzájemnému nasycení; všichni jsme chléb a jíme chléb; Pán jako větší Elíša, srov. 2. Kr 4:42-44; z méně chlebů nakrmí mnohem více a ještě mu zbývá

– v. 10 – „posadí“ či „lehnou“; srov. J 13:12, 25; 21:20 (Ježíš a Jan u stolu, Jan na Pánově hrudi); Boží lid, který uléhá na trávě; srov. Ž 23 – Pán Ježíš jako Hospodin, který pase svůj lid, dává mu uléhat na trávě a sytí ho plody země (chlebem) a vodou (ryby); očekávané spojení, protože králové jsou pastýři (David)

– v. 11 – „vzal, vzdal díky, lámal a dal“ – eucharistická pasáž; sycení v pustině jako větší Mojžíš (jak zaznívá později napříč eucharistickou rozpravou v J 6)

– Pán slaví eucharistii na hoře, tak jako ji slaví později v horní místnosti na Sionu; a na Golgotě; i v J 2 na hoře (z Kány se sestupuje 2:12); znovu a znovu královská hostina na hoře; srov. Iz 25:6-9; my vystupujeme na nebeskou Horu Sion, kde slavíme

– v. 10-13 – záznamy v synopticích po zlém judském králi, srov. Mt 14:6-16; L 9:9-13a (a Mk 6:21b-39) – Pán Ježíš v kontrastu proti zlým králům Judska jako dobrý Davidův Výhonek

– tyran, který požírá lid, proti dobrému Králi, který ho krmí;
– špatný pastýř, který ubližuje ovcím a nestará se o jejich dobro, proti pečujícímu, krmícímu Pastýři;
– definitivním králem Adam: Herodes jako Adam, který s nevěstou jí, co nemá, ke zlému a k smrti; Pán jako nový Adam, který sytí svou nevěstu ze stromu života k životu

– detaily v Mk 6:39-44; učedníci se podílí na krmení Božího lidu; skupiny po 50 a 100; srov. Ex 18:15-23

– v Ex 18 Mojžíš neschopný nést lid; vede lid v Exodu; pomocníci; skupiny po 50 a 100; Pán nese lid; vede v Exodu; má pomocníky; uspořádané stejně jako SZ Izrael; Pán jako větší Mojžíš a Davidův Výhonek a učedníci jako větší správci/pastýři lidu; eucharistické království

– v. 12-13 – „shromážděte, přiveďte dohromady, synagogujte … aby nic nebylo ztraceno“; a tak přináší chléb, rozptýlený Boží lid, až je ho 12 (plnost lidu); srov. 6:39; 11:52

– srov. Didaché 9:3-4: „[Při lámání:] Děkujeme ti, Otče náš, za život a poznání, jež jsi nám zjevil skrze svého Syna Ježíše; Tobě věčná sláva. Jako tento úlomek rozptýlený po horách byl sebrán v jedno, tak nechť je sebrána tvá církev ze všech končin země a dána do tvého království“