Bůh nám dal věčný Život – a tím Životem je Jeho Syn. Pán Ježíš Kristus je Život v těle, a proto mimo Něj není žádný život. A Bůh nám dal a dává Pána Ježíše Krista celou řadou způsobů – skrze Ducha, skrze hlásání Slova, skrze svátosti, skrze Jeho ordinované služebníky…

Kázáno v Karlových Varech 7. 4. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: 1. J 5:4-12

– v. 4 – „neboť…“; srov. v. 2-4; v. 2-3a – „podle toho poznáváme“ – 1. J o tom, jak se pozná pravá víra

– v. 3b-4 – „přikázání nejsou těžká“, neboť jsme narozeni z Boha; žije v nás Kristův život (Ga 2:20); Ř 6:2-4; srov. Ez 36:25-27; Boží život v nás nám dává přemáhat svět (pomíjející hříšný způsob fungování; srov. 1. J 2:15-17) a tělo a Satana

– v. 4-5 – „naše víra“ ne obecná, ale víra v Ježíše jako Mesiáše, Syna Božího (Boha, který přišel k lidu, atd.)

– v. 6 – „ve vodě a v krvi“ – polemika s doketisty (Kristus měl jen zdánlivé tělo); voda a krev v Janovi – srov. J 19:34-35

– Jan se odkazuje na (čtenářům známý) Pánův křest ve vodě a v krvi (L 3:21; 12:50), kde Pán „přišel“ (byl zjeven) jako Mesiáš a „Boží Syn“ („Toto je Můj milovaný Syn“; „opravdu to byl Boží Syn“)

– „Duch dosvědčuje a je pravda“ – srov. J 6:63; 14:6; 17:17

– v. 7-8 – znění některých pozdějších řeckých rukopisů a některých kopií Vulgáty; řada rukopisů říká „Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno“

– v. 10 – všichni věřící zažívají svědectví; srov. J 6:67-69; prožitek „Kam bych šel?“

– „kdo nevěří, učinil ho lhářem“ – nevíra není nevinná „intelektuální neschopnost být přesvědčen“, ale rouhavé prohlášení Boha za lháře; srov. Ř 1:18-24

– v. 11-12 – v kontextu v. 7: Slovo a svátosti nám dosvědčují dar věčného života, který nám Bůh v Kristu dal; život je v Synu, protože Syn je Život (J 14:6), srov. 1. J 5:20; bytí v Kristu je bytí v Životě, srov. Ko 3:3-4

2. svědek: Evangelium: J 20:19-23

– v. 19 – „večer téhož dne“ – neděle vzkříšení; ráno už jsme viděli tmu a Židy zapečetěné dveře hrobu, z nějž se Ježíš nadpřirozeně dostal; večer vidíme tmu a kvůli Židům zavřené dveře a Ježíš nadpřirozeně vchází; Ježíš vstupuje do „hrobu“ učedníků

– srov. Žd 2:14-15

– „Pokoj vám“ – čekali bychom napomenutí, že Pána opustili, ale Pán přichází s pokojem a životem, srov. J 14:27; 16:33

– v. 20 – Pánovo vzkříšené tělo je Jeho ukřižovaným tělem; srov. 20:25, 27; srov. Zj 5:6-10

– v. 21 – „Pokoj, pokoj“; srov. Jer 6:14, v. 6-20

– J 20:21 – „i já posílám vás“ – Ježíšovo dílo pokračuje skrze církev ztělesněnou v jejích vedoucích; srov. Sk 1:1; v Janovi trpící dílo krmení ovcí manou v pustině (J 1; 2; 6; 10; 20 atd.); srov. J 21:15-19

– v. 22-23 – „na ně dechl a řekl jim: přijměte Ducha Svatého“ – předzvěst příchodu Ducha o Letnicích ve Sk 2

– „dechl“ jen jednou v NZ, ale: Gen 2:7; 1. Kr 17:21; Ez 37:9

– v. 23 – Ježíšova Duchovní služba smíření a nového stvoření (a či výše zmiňovaná služba pastvy) pokračuje skrze apoštoly a vedoucí církve; srov. 2. Kor 5:17-20; Jk 5:14-15

– „odpustíte … zadržíte“; srov. Mt 16:16-19; Mt 18:15-18

– „odpustíte“ – odpuštění na celé řadě míst: 1) křest; srov. Sk 2:38 („pokřtít na odpuštění hříchů“); 2) modlitba Páně („odpusť nám naše viny“) a modlitba obecně; 3) modlitba řadových věřících, srov. Jk 5:16; 4) modlitba starších, srov. Jk 5:14-15; 5) zvěstování odpuštění/rozhřešení na začátku a v průběhu bohoslužby; 5) Eucharistie jako obnova nové smlouvy (Žd 8:12)