Květná neděle nám připomíná vjezd Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma. A když máme oči k vidění, Pán je při tomto příjezdu ohlášen jako Hospodin přicházející zkontrolovat svůj dům a vyhladit bezpráví, jako nový Jehú, jako davidovský král, jako Mesiáš táhnoucí do války, který bude zavržen a obhájen Bohem a přinese Božímu lidu nové oběti a nové svátky...

Neutralita je mýtus. Vždycky tu bude někdo, kdo bude udávat náš náhled na kalendář a na čas. Otázkou je, jestli to bude sekularismus, a nebo Pán Ježíš Kristus a historie Božího lidu. I proto je náležité připomínat si a slavit, že Bůh se stal člověkem, a to devět měsíců před Vánoci…

„A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli Jej do Jeruzaléma, aby Ho postavili před Pána...“ Biblický záznam o přinesení malého Ježíše do chrámu a očišťování Panny Marie není jen historickým detailem o Pánově dětství. Jedná se o událost plnou významu, která nám Pána Ježíše Krista vykresluje jako Boží Slovo, jako Spasitele národů, jako Mesiáše dosvědčeného věrným Izraelem i národy, které slyší evangelium. A je nám výzvou učit se od Simeona, od Marie a od prorokyně Anny...

Křest Posledního Adama, Pána Ježíše Krista byl jedinečnou událostí, která má nespočet zásadně důležitých rozměrů. Předkládá nám velkolepé pravdy ohledně Pánova mesiášství, je důležitá pro trojiční teologii, vykresluje nám Pána Ježíše jako Adama začínající nového lidstva a vysvětluje nám zásadní důležitost křesťanského křtu…

Písma opakovaně zdůrazňují důležitost toho, že Mesiáš narozený v Betlémě byl při svém obřezání pojmenován Ježíš. V tomto vyučování se proto zaměřujeme na důležitost toho, pod jakým jménem se Bůh napříč Písma zjevuje – a proč se toto jméno postupem času mění – a proč je tak důležité, abychom dnes znali a uctívali Boha Písem jako Ježíše.

O Slavnosti Narození Páně si připomínáme, že před více než dvěma tisíci lety se v Betlémě narodil Bůh jako Pastýř svého lidu, jako Pastýř, který je ode dnů věčných. A tohoto Pastýře krátce po Jeho narození přišli pozdravit – a poté o Něm hlásat – jiní, menší betlémští pastýři. Proto se zaměříme na Lukášův a Janův záznam Pánova narození a uvidíme, že jsou prodchnuty starozákonními proroctvími a předobrazy a vyzývají nás k věrnému svědectví – až na smrt.

Zkusme si to říct jednou provždy: Vánoce nejsou svátky inkarnace. Bůh Syn se nevtělil v Ježíši Nazaretském při Jeho narození, ale dávno předtím, při Jeho početí. To však nic nemění na důležitosti Vánoc. Je víc než náležité slavit narozeniny Krále králů, a to i přesto – či právě proto – že Bohem v těle byl už dávno předtím. Kdo se tedy vlastně o Vánocích narodil? Co nám Písma říkají o Božím Pomazaném, který se měl narodil z v Betlémě z Panny Marie?

Advent je obdobím očekáváním, obdobím pokání, půstu a modlitby. Nebo jím přinejmenším historicky býval. Je to něco, co je jen historickou tradicí, nebo něčím, co je možné obhájit z Písem? V tomto vyučování se zaměřujeme na tři témata: Na svátky, které nepřikazuje Bible, na půst a na to, co znamená se neustále modlit...

Boží trojjedinost je doktrínou, kterou bychom si měli denně připomínat, denně nad ní žasnout a denně se z ní radovat. Pilíři této doktríny je to, že 1) Existuje jediný pravý Bůh; 2) Že v tomto Bohu jsou tři rozlišené osoby; a 3) Že tyto tři osoby jsou si rovny. Právě to je něco, co nás učí Písmo a co nás na základě Písma učili církevní otcové celé dekády a celá staletí předtím, než někdo slyšel o (mnohými neprávem pomlouvaném) Nikajském koncilu…

Ať už se v Písmu nebo v dějinách setkáme s jakoukoliv událostí, jednou z ústředních otázek, kterou se musíme ptát, je: „Kde už jsme tohle viděli a slyšeli?“ Bůh píše historii jako symfonii a znovu a znovu v ní nechává prolínat ty samé události, obrazy a motivy – a Letnice jsou toho hmatatelným důkazem. Nuže, když čteme biblický záznam o Letnicích, kde už jsme tohle viděli a slyšeli?