Když věnujeme pozornost slovům Písma, vidíme, že rodokmeny Pána Ježíše Krista Ho vykreslují jako Boha Izraele, který přichází jako nový Adam, aby nás dovedl do plnosti dospělého lidství, aby nás dokonale vykoupil z kletby, aby nám hříchy nejen odpustil, ale aby nás od nich vysvobodil.

Pán Ježíš Kristus byl prvním dokonalým, dokončeným člověkem. A byl do této dokonalosti přiveden utrpením. Proto životy křesťanů budou životy sebezapření a utrpení; právě k tomu jsme byli povoláni. Je to ale sebezapření a utrpení, skrze které poznáváme Pána, skrze které dorůstáme do dokonalosti a v němž nás Bůh střeží svým vlastním pokojem.

Jako křesťané žijeme ve světle Pánova příchodu: Pán přišel, přichází a přijde. A abychom před Ním mohli v poslední den obstát, Pán dal Církvi své služebníky, aby vedli Jeho lid k věrnosti. Jedním z vzorů pro takové služebníky je Jan Křtitel.

Podle apoštola Pavla neexistuje nic jako „židovská Písma“ a „křesťanská Písma“. Celou Bibli tvoří Písma, jejichž ústředním sdělením, jejichž srdcem, je Pán Ježíš Kristus. A když budeme tato Písma číst náležitě, povedou nás k mezigenerační naději, trpělivosti, radosti a usilování o jednotu Církve.

Adventní doba je připomínkou toho, že Král světa Ježíš Kristus přišel, přichází a znovu přijde. Den záchrany a soudu se stále více blíží. Proto je třeba napravovat své životy podle Božích přikázání, odkládat skutky tmy, oblékat sebeovládání a střídmost, učinit své domy domem modlitby.

Pán Ježíš Kristus přichází jako Král: Král, který je Davidovým Synem, a přece Původcem; Král, který je Hospodin, naše Spravedlnost a náš Pastýř; Král, který prosazuje právo a spravedlnost a je nový, lepší Adam; Král, v srdci jehož Království je stůl, kde tento Král sytí svůj lid sám sebou.

Apoštol Pavel koloským křesťanům zdůrazňuje důležitost poznání a moudrosti. A jedním z ústředních důvodů pro něj je, že právě skrze ně jsme obnovováni ke Kristovu obrazu, dorůstáme skrze ně do nového, obnoveného lidství. Právě skrze ně probíhá naše uzdravování z hříchu, jehož počátkem je, že Bůh nás ve svém Synu očišťuje a křísí. Pán Ježíš Kristus totiž přišel jako lékař nemocných...

Když náš Písmo varuje před „nepřáteli kříže“, nevaruje nás ani tak před nevěřícími, kteří pronásledují církev zvenku, ale před křesťany, kteří ji rozvracejí zevnitř. Varuje nás před křesťany, kteří se hlásí k víře, kteří jsou dost možná i „aktivní“, ale kteří se upínají ke světským věcem. Oproti tomu příklad, který nám dává apoštol Pavel, je životem sebezapření, který se upíná k nebesům. A Bůh má své prostředky, jak svou církev k tomuto způsobu života dovést...

Apoštol Pavel v úvodu listu Filipským jásá nad tím, jak je do Církve vylita Kristova láska. Zároveň však učí, že tato mystická, vášnivá láska se projevuje velmi praktickými způsoby, mimo jiné podporou učitelského díla Církve, a varuje nás, že abychom byli v den Páně přijati, musíme být lidem, který se vyznačuje milosrdným dáváním, jak nás to učil i Pavlův Pán. A, jak poznamenává i sv. Augustin, ústředním způsobem, jak jako křesťané projevujeme milosrdenství a dáváme, je skrze odpuštění. Když odpouštíme těm, kdo proti nám zhřešili, dáváme tím nezasloužený dar jim, a zároveň se slitováváme nad svými vlastními dušemi…