Když apoštol Pavel hovoří o tom, co nás činí spravedlivými, přijatelnými před Bohem, říká, že to nejsou skutky zákona, ale fakt, že jsme zemřeli a žije v nás žije Pán Ježíš Kristus jako ztělesnění samaritánské lásky. A tam, kde žije tento dobrý Samařan, nutně bude důsledkem „víra konající skrze lásku“…

Klíčovou biblickou pravdou je, že když vírou hledíme na slávu Pána Ježíše Krista, jsme tím proměňováni k Jeho podobě, jsme uschopňováni žít podle Božích přikázání. Nicméně, abychom mohli hledět na Pánovu slávu, nejprve potřebujeme, aby On sám uzdravil a pokřtil naše oči. Jedině tak budeme uschopněni vidět Ho, slyšet Ho a hovořit o Něm správně.

Apoštol Pavel nám v 1. listu Korintským 15 předkládá základní definici apoštolského učení: v jeho jádru stojí Ježíš jako Mesiáš, jako Ten, na jehož smrt a vzkříšení ukazují veškerá Písma a který promlouvá a koná skrze svou Církev. A srdcem života této Církve je sebeobětující, kajícný život život, kterým jde ruku v ruce s uvědoměním vlastní nehodnosti a Boží ohromující milosti.

Když nás apoštol Pavel vyučuje o životě Ducha v církvi, o Jeho projevech a milostech a darech, vytyčuje nám velmi konkrétní kritéria: řád, poslušnost, sebeobětující službu druhým. Je třeba se mít na pozoru, abychom nehlásali kritéria jiná. Jak nás učí historie církve, falešná, nebiblická „duchovnost“ totiž snadno může vést k tomu, že Boží lid nepoznává skutečné dílo a skutečný příchod svého Pána.

Letnice jsou Božím oznámením, že církev je Jeho lidem, Jeho Chrámem, Jemu příjemnou obětí, Jeho věrným ostatkem Izraele. O Letnicích Pán Ježíš Kristus přichází ve svém Duchu ke svému lidu, dává mu svůj život – život trpícího Mesiáše, který přemohl ďábla – a vede ho do světa nést ovoce.

Bůh nám dal věčný Život – a tím Životem je Jeho Syn. Pán Ježíš Kristus je Život v těle, a proto mimo Něj není žádný život. A Bůh nám dal a dává Pána Ježíše Krista celou řadou způsobů – skrze Ducha, skrze hlásání Slova, skrze svátosti, skrze Jeho ordinované služebníky...

Když Pán Ježíš Kristus triumfálně vjel do Jeruzaléma, zjevil se tím jako Bůh, který přichází vysvobodit svůj lid z temnoty a smrti, jako Jehú, který přichází vyhladit modlářství, jako Spasitel národů. Jen několik dní poté se na kříži zjevil jako nový, lepší, poslušný Adam, jako ztělesnění pokory a poslušnosti, jako Hospodin, před nímž se skloní každé koleno, jako davidovský král Žalmu 2, kterému patří národy. Velikonoce jsou časem vítězství.

Blíží se Velikonoce, svátek, kdy si připomínáme oběť Pána Ježíše Krista. A abychom mohli tento svátek náležitě slavit, bude nápomocné si hlouběji uvědomit jeho obsah, a připomenout si, jak nám tuto oběť vysvětluje apoštol Pavel v listu Židům. Pavel říká, že Kristova oběť byla obětí, kterou přinesl Bůh sám; byla smiřující obětí; obětí ustanovení smlouvy; obětí obnovy smlouvy; obětí odpuštění hříchů; obětí vykupující; obětí, skrze kterou přichází do světa Boží nestvořený život; obětí, která očišťuje od smrti; obětí, která uschopňuje Boží lid k náležitému uctívání a poslušnosti; obětí, díky níž bodu naplněna abrahámovská zaslíbení požehnání národů…