Jedna věc je věřit, že existuje pouze jeden Bůh, druhá věc je něco takového biblicky obhájit. A je ještě třetí věc něco takového obhájit tváří v tvář argumentům polyteistů a henoteistů a liberálů, kteří zas a znovu poukazují na pasáže, které jasně říkají, že „Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud…“ (Ž 82). Nuže, kolik je tedy Bohů v Písmu? A je možné biblicky obhájit, že Bůh je jen jeden?

Písmo hovoří o církvi jako o domácnosti a o jejích vedoucích jako o otcích, a proto jim svěřuje autoritu jako otcům. Nebo, mohli bychom jí o krok dále, svěřuje jim autoritu jako dohlížitelům a dozíratelům, vůči nimž mají být členové „poddajní a poslušní“. Mnohým ale taková slova dnes zní jako něco naprosto děsivého, nepřijatelného a tyranského. I proto bude nápomocné podívat se, co Písmo učí o autoritě vedoucích v různých sférách našich životů – a na to, co v praxi znamená ve společenství nového lidstva, církve.

Řekněme si to otevřeně na úvod: „Konec světa“ a „poslední dny“ jsou realitou hluboké, dávné minulosti. Když Písmům dovolíme, aby nám vymezila, co přesně myslí „posledními dny“, zjistíme, že se jedná o závěrečné období Staré smlouvy a světa, který je s touto smlouvou spojen. I proto apoštolové nepřestávají varovat o dokonání věků, posledních dnech, poslední hodině a podobně. V Kristu přišel však přišel nový věk a nový svět – a na jeho naplnění samozřejmě stále čekáme.

„Křest vás nyní zachraňuje“ (1. Pt 3:21). „Vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli“ (Ga 3:27). „Každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého, neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem“ (Sk 2:38-29). …a to jsou jen některé pravdy, které nám Písmo o křtu říká. Zastavme se, vypněme si svého vnitřního apologetu, co všechno „křest přece rozhodně nedělá,“ a poslechněme si, co podle Písma křest dělá a komu a na jakém základě má být vysluhován.

Jednou za základních pravd Písma je, že Bůh žehná poslušnosti a odměňuje poslušnost, ale trestá a proklíná neposlušnost. Druhou ze základních pravd Písma je, že děti jsou Božím požehnáním a že Boží smluvní milosrdenství překlenuje generace. Jako Boží lid máme být lidem, který všude a ve všem usiluje být plodný – a proto je vymírání církve, které už pokračuje po generace, svědectvím naší obrovské nevěrnosti. Náš Bůh je ale větší než naše hříchy a je ochoten žehnat těm, kdo se od svých hříchů odvrací…

Desátky. A možná finance obecně. Téma, kterým se mnozí vlci snaží zmanipulovat důvěřivé, a tak na něj celá řada jiných učitelů pro jistotu nesáhne ani třímetrovou tyčí. To jsou ale dvě strany té samé mince – mince odvracení od Božího objektivně daného zjevení. Písmo nám jasně předkládá Boží standardy, požadavky a kategorie dávání – desátek na službu, radovací desátek, desátek na potřebné, milosrdenství – které, tak jako zbytek Božího zákona, osvobozují křesťany, aby mohli žít s čistým svědomím před Bohem i bližním a o to radostněji se pak případně oddávat milosrdenství a sebeobětujícímu dávání.

Pokračujeme ve vyučování na téma vedoucích v církvi. Už jsme se dívali na starozákonní kontext církevních vedoucích, na novozákonní popis jejich díla, a tak se nyní zaměříme na popis jejich charakteru a vlastností – podíváme se, co nám Písmo říká o tom, jak mají vypadat Kristovi podpastýři.

V tomto učení se zaměříme na pět ústředních doktrín, které postupem času začaly být používány ke shrnutí reformačních snah: Sola Scriptura, Sola Gratia, Sola Fide, Solus Christus, Soli Deo Gloria. Aneb že Bible je jedinou neomylnou autoritou, která nás učí o spáse jedině Boží milostí, jedině skrze poslušnou víru, jedině v Kristu a pouze a jedině k Boží slávě. Kéž je pro nás povzbuzením nespokojit se jen s těmito hesly, ale usilovat o poznání a žití plné šířky toho, co Písmo vyučuje.

Abychom mohli náležitě pochopit požadavky, které Písmo stanoví pro vedoucí církve, bude nápomocné podívat se, jak nám Písmo předkládá jejich práci, která si tyto vlastnosti a charakteristiky žádá. Vedoucí mají vyučovat, činit z církve přijatelnou oběť před Bohem, jít příkladem, konfrontovat, dohlížet a – samozřejmě – vést v uctívání…

V tomto vyučování začínáme systematičtější výklad toho, co Písmo učí o vedoucích Božího lidu. A abychom mohli náležitě pochopit, co nás učí novozákonní Písma, musíme se nejprve zaměřit na úlohu vedoucích ve Starém zákoně, jelikož úřad „starších“ navazuje na mnoho z toho, co Bůh ustanovil ve společenském řádu mojžíšovského Izraele…