Bůh je velkolepý a štědrý Dárce; a největším Jeho darem je Pán Ježíš Kristus a život, který je v Něm, jelikož On sám je Život. Pán Ježíš Kristus jako dokonalý Boží Syn, dokonalý Boží obraz, je štědrým Dárcem, přičemž největším darem, který dává, je On sám. A když nám Pán dává sám sebe, zároveň nás tím pověřuje, ať Ho napodobujeme a jako dárci jdeme do světa a přinášíme lidu tento největší Dar…

Kázáno v Karlových Varech 14. 7. 2024.

 

1. svědek: Epištola: Římanům 6:19-23

– v. 19 – „to říkám po lidsku“ – shrnutí předchozího; srov. Ř 6:3-23; opakování: 1) prošli jsme křestním Exodem; 2) staré adamovství zemřelo a jsme srostlí s Kristem; 3) jsme osvobozeni od faraona hříchu, a nyní podle toho máme žít

– zároveň uznání, že reality, které jsou „lidsky“ vyjádřitelné jen metaforami (srov. Ř 8:14-19); srov. 2. Kor 12:1-4

– „propůjčili“ – vědomě jsme konali hřích, dávali jsme se k dispozici hříchu; nyní máme vědomě a cíleně sloužit Bohu a „spravedlnosti“ (smluvní věrnosti vyjádřené skrze přikázání)

– v. 20-21 – „svobodni od spravedlnosti“; „svobodná vůle“, kdy jsme v našem otroctví chtěli být (srov. Ř 8:7-8; Ef 2:1-3), se vší svobodou a odhodláním jsme hřešili; otázkou není, jestli budeme sloužit, ale komu

– v. 21 – „prospěch“ = „ovoce“; vždycky neseme ovoce, buď smrtící, a nebo životadárné

– „za něž se nyní stydíte“ – teď, když máme nová srdce, v nás „funguje“ stud (odpuštění na tom nic nemění)

– zároveň napříč NZ se „nemáme stydět“ za Krista a za pronásledované bratry (Krista) a za evangelium (Ř 1:16); není otázkou, jestli se budeme stydět, ale za co – buď za hřích, nebo za Krista

– „konec je smrt“ – „konec“ nebo „cíl“ – když volíme hřích a marnost a nečistotu, volíme smrt; srov. Př 14:12, ale „vždyť (!) jejich konec“ – až když jsme osvobozeni Kristem ve křtu, dokážeme se skutečně stydět a vidět smrtelnost hříchu

– v. 22 – „užitek“ = „ovoce“; nyní neseme ovoce svatosti a jdeme za cílem věčného života; za Kristem, který je Život;

– „osvobozeni“ – služba Bohu, poslušnost Zákonu je svoboda; srov. Jk 1:25, „dokonalý zákon svobody“; J 8:31-36; Bůh je Svobodný a Dokonalý, hřích a nedokonalost jsou otroctví, a proto „odhřešení“ a zdokonalení jako osvobození

– v. 23 – hřích vyplácí zaslouženou smrt; Bůh nám dává nezasloužený (a nezasloužitelný) dar Krista a života v Něm

2. svědek: Evangelium: Mk 8:1-9

– srov. Mk 6:34-44; opakování:
v. 39-41 – uléhání ovcí na trávě jako v Ž 23; Ježíš jako Hospodin, pastýř Izraele;
v. 40 – skupiny jako v Ex 18:19-22; Ježíš jako větší Mojžíš, apoštolové jako větší předáci;
v. 41 – eucharistická správa lidu, jedí se chlebové (Židé) i ryby (pohané), kterých je dohromady 7, tedy plnost lidu

– o kapitolu dál znovu; srov. Mk 8:13-21; Pán obě události spojuje jako důležité pro fungování v lodi (církvi); zároveň důležité odlišnosti:

– předtím se krmil Izrael (6:34), teď pohané (7:31)

– 5 x 7 chlebů; 5 jako číslo zákona (Pán Ježíš, Chléb, jako dokonalé naplnění Zákona); zde 7 jako číslo plnosti či dokonalosti (Pán je Chlebem duchovní dokonalosti, k Sabatu, k naplnění všech věcí)

– zbylo 12 x 7 košů (plnost Božího lidu, především ze Židů, jelikož 12 kmenů); Boží lid: jediné další místo (krom krmení v Mt 15:37; 16:10; Mk 8:8) chléb v koši ve Sk 9:25

– zde 7 jako další číslo plnosti Božího lidu (a Sabatu atd.), ale zároveň šíření do národů: srov. Dt 7:1, kde Izrael obklopen sedmi národy; srov. Mk 7:24-31 (bezprostředně předchází krmení pohanů chlebem na pohanském území)

– Bůh se chystá nakrmit chlebem celý svět; srov. Mk 8:9; 4000 lidí; srov. Mk 13:27, tisíc (plnost) z každého úhlu/koutu/větru světa

– v. 1-2 – velký zástup, který tři dny zůstává s Ježíšem („se MNOU“) a nejí; Bůh dává dar nebeského Chleba mnohým; ale aby mohli jíst, zůstávají s Kristem tři dny (srov. Sk 9:8-9) – umírají, jsou připojeni k Jeho smrti a vzkříšení, nejprve křest (Ř 6), poté Eucharistie

– s nimi (s hladovějícími, ale s Ním zůstávajícími) „Pán má soucit“ (= je „pohnut v nitru“); Pán je pohnut něhou vůči nim, a tak nás krmí

– v. 3 – Pán nás krmí, abychom „nezemdleli“ na cestě: u krmení (Mt 15:32; Mk 8:3) a Ga 6:9; Žd 12:3, 5; na cestě kam? „domů“

– v. 4-5 – „zde v pustině“ – Exodus; a i my v pustině světa potřebujeme chléb z nebe

– „aby nasytil“ – 1) krmení v pustině; 2) „blahoslavní, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti“, 3) marnotratný syn touží být nasycen, a tak jde domů; 4) Lazar; 5) Pavel se naučil tajemství být nasycen (4:12); 6) sycení bratrů a sester (Jk 2:16); 7) hostina, kterou vystrojil Bůh ve Zj 19:21

– v. 6 – „posadit“ – „ulehnout“ – napříč Písmem u krmení v pustině, Pán Ježíš zasedající u stolu a Jan ležící v Jeho náručí; kromě ovcí Ž 23 obraz toho, že zasedáme s Pánem ke stolu a uléháme v Jeho náručí

– „vzal, vzal díky, lámal a dával“ – Eucharistii vysluhuje Pán Ježíš Kristus

– v. 7 – „rybiček“ – srov. Mk 7:27; 1. Kor 10:15-16; když jíme Kristovo tělo, jíme se i navzájem

– v. 8 – „nasytili se“ = „byli nasyceni“ – nekrmíme se my, krmí nás On

– „co přebývalo“ – přebývání po krmení v pustině, zároveň totožný výraz, srov. 2. Kor 8:12-15; Eucharistie nás učí o těle církve, o něž máme pečovat; jako Boží Dar nás učí dávat;

– zároveň: ze sedmi chlebů sedm košů chlebů, srov. 2. Kor 9:7-10, kde Bůh dává dary dárcům, aby mohli o to více dávat

– v. 9 – jsme vysláni do čtyř koutů světa nést Boží Dar