Pán Ježíš Kristus při své poslední večeři před ukřižováním řekl svým učedníkům, že od nich odejde, aby k nim přišel, a to mocněji než kdy dříve. To je něco, co se naplnilo při Jeho vzkříšení a o Letnicích; a něco, co se naplňuje i dnes. Všechny dobré dary sestupují od Otce světel – a tím nejlepším darem je Pán Ježíš Kristus, který k nám sestupuje ve svém Duchu, ve svém Slově a ve svých svátostech, abychom mohli být zachráněni.
Kázáno v Karlových Varech 28. 4. 2024.
Poznámky ke kázání:
1. svědek: Epištola: Jk 1:17-21
– v. 17-21 – text shrnující Boží stoprocentní svrchovanost i zodpovědnost člověka
– v. 17 – „každé dobré dání“ – veškeré dobro, které zakoušíme, je od Boha; včetně spásného dobra, ale nejen; a proto dobro je skutečně dobré, neboť je „z něho, skrze něho a pro něho“ (Ř 11:36); „sestupuje“ – Pán jako to největší dobré dání, zároveň mana, zároveň Duch, atd.
– „Otce světel“ – ten Slavný, od něhož pochází záře a sláva světla a slunce atd.; zároveň: Otec Božích dětí a Božího lidu, který je jako hvězdy, měsíc a slunce, srov. Gen 37:9-10; Mt 5:10-16; Fp 2:14-15; atd.; Ž 136:7, kde Bůh řídí stvoření k milosrdenství svému lidu; atd.
– „u něhož není proměny“ – ač nastává smluvní změna a nový svět, Bůh je stále stejný; neměnný, věčný pramen dobra a života; zároveň srov. např. Mal 3:1-6 – příchod Mesiáše v dodržení smlouvy, zastání sirotka a vdovy
– v. 18 – „on se rozhodl“ – Bůh neměnný, a proto odvěké rozhodnutí, před počátkem času; „zplodil nás slovem pravdy“ – doslova „porodil“, Boží svrchované dílo skrze Slovo (J 1:9-13); slovo je Pravda a promlouvá ho Pravda (J 14:6; J 17:17 atd.); srov. 1. Pt 1:23-25
– „abychom byli prvotinou“ – srov. Lev 23:9-11; první sklizený snop, který posvěcuje celou sklizeň, děkuje Bohu za dary a je prosbou za hojnou sklizeň
– první generace věřících jako závdavek sklizně všech dalších generací (celého světa); srov. Ř 8:18-23, křesťané žijící Duchem jako závdavek sklizení celého stvoření k neporušenosti a vzkříšenému životu
– v. 19-20 – rychlí k slyšení, pomalí k mluvení, pomalí ke vztekání (mnoho z neporozumění); velmi praktický „svrchovaný život shůry“
– v. 19-21 – ve větším kontextu Slova; rychle Slovo slyšet, pomalu komentovat a namítat, a nést ovoce Ducha (místo hněvu)
– Boží svrchovanost vede k přičinlivému slyšení Slov a pokání, ne ke spočinutí na vavřínech
2. svědek: Evangelium: J 16:5-15
– v. 5-6 – „nikdo se neptá“ – Petr a Tomáš se ptali: 13:36; 14:5; pointou je, že Petr a Tomáš nenaléhali, neptali se na cíl, ale byli zarmouceni
– Pán odchází „k Tomu, který Ho poslal“ sestoupit z nebe, srov. J 16:28 – k Otci, do lepšího místa (ke Zdroji všech dobrých darů, Jk 1:17), ale apoštolové to pro bolest své opuštěnosti nevidí; stejné pokušení máme při odchodu křesťanů my
– v. 7 – „je pro vás užitečné“ – srov. J 13:1; 14:3, 15-18, 23, 26-28; 15:26 – odchod vede k požehnání Pánova a Otcova příchodu skrze Ducha v uschopnění ke službě a k většímu společenství s Bohem a Božímu pokoji
– zároveň: 1) uschopnění hlásat evangelium v moci (Sk); 2) chápat pravdu v plnosti (J 16:13); 3) být dobrými svědky v utrpení (L 12:11-12); 4) plnit Boží zákon a žít životy, které se Bohu líbí, životem a mocí vzkříšení (Ř 8:4-11)
– v. 8-11 – Duch koná s církví, v církvi, skrze církev; Duch je obhájcem věrných, ale žalobcem nevěřících a nevěrných:
– v. 9 – srov. J 15:18-27; či stručněji: J 3:19-20: důvodem hříchu nevíry/nevěrnosti vůči Kristu jako svrchovanému Vládci není „nedostatečné intelektuální přesvědčení“, ale láska k hříchu; srov. 1. J 5:10
– v. 10 – dosvědčení Ježíšovy spravedlnosti v nárokování Mesiášství, božství atd. srov. J 8:42-51, díky které vystupuje na Otcovu pravici jako v Ž 110; zároveň dosvědčení Boží spravedlnosti (= věrnosti smlouvě)
– v. 11 – dosvědčení porážky zla a Satana (a všech Pánových nepřátel); srov. J 12:26-32; 1. J 3:8b; Zj 12:10-11
– v. 12-13 – apoštolové (a církev) do příchodu Ducha nedospělí; srov. 1. Kor 3:2; Žd 5:12b-14
– v. 13-15 – „Duch Pravdy“ – v Církvi, která je Tělem toho, který je Pravda, žije Duch Pravdy; Duch bere to, co je Synovo, což je Otcovo, a udílí to Církvi
– v. 14 – tam, kde mocně působí Duch, není vyvyšován Duch, ale Syn; nicméně, především:
– shůry k nám sestupuje Duch jako dobrý dar a přináší nám Boží život; srov.: J 14:21