Písmo říká, že trpět nespravedlivě, trpět navzdory tomu, že konáme dobro, je milostí a výsadou. Právě to totiž zakusil Pastýř, kterého následujeme, onen Dobrý Pastýř, který položil svou duši za ovce. My všichni jsme totiž zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.

Kázáno v Karlových Varech 14. 4. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: 1. Pt 2:19-25

– v. 19 – „totiž“ – srov. v. 17-19 – „podřizujte se zlým autoritám, jelikož trpět kvůli svědomí je milost“

– v. 20 – vysvětlením je „sláva“ či „význačnost“; trpět zaslouženě za hřích není nic zvláštního, ale trpět pro dobré skutky je dar

– srov.: 1. Pt 3:13-18; 4:12-19; 5:8-11; Kristus trpěl a byl vyvýšen; na našem životě se naplňuje vzor utrpení-smrt-vzkříšení

– v. 21 – K TOMU (k nezaslouženému utrpení) jsme povoláni; srov. J 15:18–20; mystické (a usilovné) spolu-utrpení s Kristem jako přední NZ důraz: Ř 8:17-18; 2. Kor 1:5; 4:8-11; Ga 6:14, 17; Fp 3:7-8, 10-12; Ko 1:24; 2. Tim 2:8-12a…

– v. 22-25 – Petrova reflexe o Pánově utrpení, především z Iz 53 (v. 5-11); v. 22 – Iz 53:9

– v. 23 – Iz 53:7; odevzdání se Božímu soudu, srov. Ř 12:19-21

– v. 24 – Iz 53:4-5, 12; Ježíš nejen příklad, ale i nositel našeho hříchu/oběť za něj; „na dřevo“ – srov. Dt 21:22-23, Ježíš jako prorokovaný nositel (naší) Boží kletby, srov. Ga 3:13; nejen zástupná oběť, ale zástupné nesení kletby

– „abychom zemřeli hříchům a žili spravedlnosti“ – srov. Ř 6:2-13; tam, kde je zmíněna moc Kristovy smrti a Jeho vzkříšení, nikdy nejsou svátosti daleko; „uzdraveni“ – Iz 53:5

– v. 25 – „bloudili jako ovce“ – Iz 53:6-7; Pán jako ovce, a přece pastýř; „nyní jste se obrátili“ – pokání, návrat k Hospodinu; srov. Ž 23:1, „Hospodin je můj Pastýř“; Iz 40:9-11; Jer 23:1-6; Ez 34:5-6, 11-16, 23-24; zde vztaženo na Ježíše: 1. Pt 5:2-4; srov. Žd 13:20; Zj 7:16-17

2. svědek: Evangelium: J 10:11-16

– opět trochu širší kontext: J 1:1-30

– v. 11 – „ten dobrý pastýř“, srov. 2-5; v. 4 – „kráčí před nimi, ovce ho následují“ – srov. 1. Pt, kde Krista následujeme

– méně známí a explicitní pastýři: Adam; Noe

– větší Ábel; Jákob; Mojžíš; Jozue; David (srov. 1. S 17:34-36); betlémský odvěký Mesiáš (Mi 5:1-4); Hospodin (Ž 23 a Iz 40) atd.

– v. 12-13 – Ježíš vyostřuje kontrast své dobroty; Ez 34

– „vlk“ jako tradiční obraz duchovního nepřítele a falešného učitele, srov. Mt 7:15-23; Sk 20:28-31

– v. 14-15 – poznání/láska/společenství Krista a ovcí (ohromující) paralelou k blízkosti Otce a Syna, srov. J 17:21-26

– v. 16 – „ještě jiné ovce“, srov. J 11:51-52; srov. shromáždění v Jer 23; Ez 34; atd.; jedno stádo – jediná „svatá, katolická, apoštolská Církev“; jediný Pastýř, který pokračuje ve svém díle (mimo jiné) skrze podpastýře, jimž je řečeno „Jako mne poslal Otec, i já posílám vás“ (J 20:21)