Matoušovo evangelium nám předkládá sedm hor, přičemž každá z nich je novou edenskou horou. Když tedy pán Ježíš Kristus sestupuje se svým lidem z hory, do světa se tím vylévá edenský život – život, který poráží zlo dobrem, život, který přináší očištění, odpuštění, přijetí a usmíření, a to i pro ty nejzvrácenější a nejzavrhovanější hříšníky.

Kázáno v Karlových Varech 21. 1. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: Ř 12:16-21

– v. 16 – máme být jednomyslná, pokorná, oddaná rodina; následuje Boží moudrost v boji se zlem

– v. 17 – „neodplácet zlým za zlé“ – součást „nebýt moudrý podle sebe“ je řešení konfliktů podle Boha

– „mějte na mysli“ – „předem se promyšleně připravujte“ na konání „dobrých, vznešených, krásných“ věcí; srov. Mt 5:16

– v. 18 – srov. Mt 5:9 – máme být šlechetní mírotvůrci; normativní Boží synové napodobují Božího Syna jako Mírotvůrce

– v. 19-21 – už SZ princip, vykresleno napříč Písmem; v. 19 – srov. Dt 32:35

– v. 20-21 – srov. Př 25:21-22; láska k nepřátelům jako shromažďování soudu pro nepřátele a odměny pro nás; zároveň ale srov. Ř 2:4-6

2. svědek: Evangelium: Mt 8:1-13

– v. 1 – „když sestoupil z hory“; v Matouši 7 hor, všechny nás vedou zpět do Edenu: 1) pokušení na hoře v pustině (všechna království; Mt 4:8) – 7) hora, kdy Bůh vysílá své učedníky, protože je mu dána autorita (Mt 28:16); 2) hora Kázání na hoře a blahoslavenství (Mt 5:1) – 6) Olivová hora prokletí nad Jeruzalémem (Mt 24:3) (Ébal a Gerizím v Dt 27); 3) hora, kde se Ježíš hovoří k Otci (Mt 14:23) – 5) hora proměnění, kde hovoří Otec o Synu (Mt 17:1); 4) hora krmení v pustině (Mt 15:29)

– Ježíš jako nový Mojžíš, který dává zákon; pokračující Mojžíš v k. 8-10; srov. Num 14:22; Ježíš jako dokonalý Izraelec a Mojžíš, které vede Boží lid v novém exodu ze smrti a z odpadlého Izraele, který se stal Egyptem

– v. 2-4 – opakující se vzorec uzdravení-popis služby a výzva k učednictví; uzdravení a obnova ke službě

– v. 3 – kontext malomocného: srov. Lev 13:45-46; oddělenost, ceremoniální smrt a nepřijatelnost před Bohem

– „chci“ – Pán je ten, který se neodvrací, ale chce pomoci, očistit a obnovit do společenství 

– Mt 8:3, 14-17 – svatost nakažlivá, ale uzdravení a svatost přináší proto, že Ježíš se nás dotýká a bere na sebe naše slabosti a nemoci; srov. Iz 53:3-6

– v. 5-9 – přichází další zavrženec; Ježíš zastupuje Otce a Trojjediného Boha, a tak Jeho slova mají autoritu, zároveň stačí Jeho chtění; odkaz na Trojjedinost a dvě přirozenosti

– v. 10-12 – Ježíš se stává národním a rasovým zrádcem, chválí pokornou víru „okupanta“ nad „domácí“ a prorokuje, že Izrael prvního století bude zavržen, ale Mesiáš shromáždí na svou hostinu mnohé z celého světa; to, kde se láme přijetí před Bohem, je otázka Ježíše jako svrchovaného Pána

– v. 5 – děje se tak v Kafernaum, neboli „Nahumově vesnici“; Mesiáš nepobíjí (jak se čekalo) pohany, ale činí je Božím lidem

– v. 13 – stejně, jako byl poslán malomocný, je poslán i setník; do světa je poslán odmítaný Izraelec i odmítaný pohan, kteří jsou přijati k Mesiášově komunitě a hostině

Závěr

– a právě tak jako církev bojujeme proti zlu: šlechetné mírotvůrcovství se děje skrze to, že přijímáme do věrné rodiny ty, kdo byli odmítaní a nechutní, ale obrací se k Ježíši jako svrchovanému Pánu