Apoštol Pavel nám v listu Římanům říká, že skrze Pána Ježíše Krista je nám nejen odpuštěno, ale že jsme (spolu s celým stvořením) vedeni v Exodu do slávy – že uzdravení v Pánu Ježíši Kristu je mnohem velkolepější a mocnější, než byl Pád v Adamovi. A proto veškeré utrpení, každá slza, každá bolest, každá nemoc, je kontrakcí, je porodní bolestí, kdy Církev jakožto lid Milosrdného Boha rodí nový, uzdravený, nesmrtelný, oslavený svět. Svět, v němž budeme konečně ve svobodě sloužit Bohu.

Kázáno v Karlových Varech 23. 6. 2024.

1. svědek: Epištola: Ř 8:18-23

– srov. Ř 8:14-25; Pavlovo vysvětlení synovství; skrze věčného Syna a v Synu, který je Synem od přirozenosti, jsme my přijati milostí; Bůh na nás ve křtu vložil své jméno, a tak patříme do rodiny; v našich srdcích je Boží láska v Duchu (Ř 5:5), který nás vede k Otci (8:15)

– zároveň velké paralely Exodu: Ř 5-6 – přechod z Adama do Adama ve křtu (spojovaný s Rudým mořem v 1. Kor 10):

1) jsme vysvobozenými Božími syny (Ř 8:1-2; 14-17), Izrael byl Boží Syn (Ex 4:22) a Izraelci Boží synové (Dt 14:1)

2) Bůh je náš Otec (Ř 8:16), Bůh se poprvé zjevně zjevuje jako Otec v Exodu (Ex 4:22; Dt 1:31)

3) jsme vedeni Duchem (Ř 8:14), Bůh vedl Izrael v Exodu Duchem (Iz 63:11-14)

4) sténáme a jsme v otroctví a očekáváme vykoupení (Ř 8:23), tak jako Izrael (Ex 6:5-6)

5) jsme dědicové, kteří si jdou pro dědictví (Ř 8:17), Izrael dostal zemi do dědictví (Dt 4:21)

– kontextem Exodus ze smrti a hříchu a zániku k věčné slávě celého stvoření v Kristu; nemáme se nechat zdeptat utrpením na cestě, ale trpělivě čekat na naplnění Božích záměrů (znebeštění celého stvoření); už jsme vysvobozeni z otroctví hříchu (Ř 6:6-12, 17), čekáme na vysvobození ze zániku (Ř 8:19-23); v tomto kontextu:

– v. 18 – trpíme, a tak si shromažďujeme obrovskou tíhu slávy (tak jako náš Pán skrze své utrpení), srov. 2. Kor 4:16-18

– utrpení je nevyhnutelné, ale je pro spásu a uzdravení světa, Duch svatý ho činí snesitelným (Ř 8:26) a jsme skrze něj připodobňováni Kristu (Ř 8:29), „kristifikováni“; srov. Ř 8:17-18: Pán získal dědictví skrze utrpení, a stejně tak i my, protože dědictví, utrpení i sláva v Něm (Církev je Kristus)

– v. 19-22 – nejen my, ale celé stvoření je zotročeno, jelikož člověk neoddělitelně spojen s veškerým stvořením na zemi, Adam („adama“ = Země); a tak země úpí pod kletbou Gen 3:16-19, kde bolest porodu a úpění namáhavé práce

– avšak nejen náprava – nám není jen odpuštěno, ale jsme oslavováni (Ř 8:30) a zbožšťováni (2. Pt 1:4), „povoláni k věčné slávě v Kristu Ježíši“ (1. Pt 5:10); v nás bylo stvoření poddáno, v nás bude oslaveno; milost je vždy větší než hřích: srov. Ř 5:15-17

– v. 21 – až budeme vysvobozeni ze zániku, při vzkříšení, bude i celé stvoření dovedeno do slávy Božích dětí, do slávy svobodné služby Bohu v nesmrtelnosti, neporušenosti a bezhříšnosti; srov. Ef 1:10 – vše bude v nesmrtelném, oslaveném Kristu

– v. 22 – a tak společně sténáme a rodíme a naše utrpení je porodními bolestmi

– v. 23 – „máme prvotiny Ducha“ – prvotina jako „záloha“ či závdavek a prosba budoucí plné sklizně; srov. Ef 1:13-14

– „očekávajíce synovství“ – už jsme synové (v. 14-17), ale synovství zjevně zahrnuje dvě události: křest a fyzické vzkříšení, srov. Ko 3:1-4; Ř 6:3-5; 8:10-11

2. svědek: Evangelium: L 6:36-42

– srov. L 6:12-20, 35-49 – shrnutí „apoštolského poselství“, úzké paralely s Kázáním na hoře (Mt 5-7)

– v. 35-36 – rodiče plodí děti ke svému obrazu (Gen 5:3); a my se máme od Otce učit, jak žít; srov. Ef 5:1-2

– Ježíš „kontextualizuje“ SZ refrén „buďte svatí, neboť Já jsem svatý“ (Lev 11:44-45; 19:2 atd.); ač v Bohu není rozdíl mezi Jeho atributy, navenek něco nazýváme svatost, něco milosrdenství, ač oboje je Boží bytí a charakter; přesto:

– SZ „buďte svatí“, NZ „buďte milosrdní“; předtím oddělenost od nečistoty, nyní od sobectví, neodpuštění, pýchy, srov. L 6:35-38; „buď štědrý“ je dospělejší poslušnost než „nesahej na to“

– v. 37-38 – co a jak kdo zaseje, to od Boha sklidí: Ga 6:7; v. 38 – srov. 2. Kor 9:6-10

– „do klína“ – zde, Abrahamovo lůno (L 16), Syn je v lůně Otcově (J 1:18), Jan v Ježíšově náručí (J 13:23); „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“ (Mt 5:7); odměnou za dávání je Bůh sám

– v. 39-42 – srov. 43-45 – hned další verše soudí dobré a zlé a nabádají je rozsuzovat; varování před pokryteckým soudem (v. 42); nejprve máme napravovat sami sebe; pokání nám umožňuje pomáhat druhým;

– v. 40 – učitelé dělají žáky ke svému obrazu; a jestli máme být dobrými dětmi Otce, musí naším učitelem být Syn