Abychom mohli náležitě pochopit požadavky, které Písmo stanoví pro vedoucí církve, bude nápomocné podívat se, jak nám Písmo předkládá jejich práci, která si tyto vlastnosti a charakteristiky žádá. Vedoucí mají vyučovat, činit z církve přijatelnou oběť před Bohem, jít příkladem, konfrontovat, dohlížet a – samozřejmě – vést v uctívání…

V tomto vyučování začínáme systematičtější výklad toho, co Písmo učí o vedoucích Božího lidu. A abychom mohli náležitě pochopit, co nás učí novozákonní Písma, musíme se nejprve zaměřit na úlohu vedoucích ve Starém zákoně, jelikož úřad „starších“ navazuje na mnoho z toho, co Bůh ustanovil ve společenském řádu mojžíšovského Izraele…

Vždy, když se blíží volby, je náležité připomenout si, proč nám Písmo přikazuje – ne radí, ne doporučuje, ale přikazuje – ať se nespoléháme na přední muže, neboli (i) na politiky. Ať už se kolem nás v kultuře děje cokoliv, řešením je nespoléhat na člověka (a na lidská řešení), ale na Boha (a Jeho příkazy a zaslíbení), a proto se povzbuzovat ve věrnost v uctívání a v poslušnosti vůči Božím přikázáním. Právě to je totiž způsob, který si Bůh svrchovaně zvolil k proměně společností…

Písmo od nás požaduje odhlédnout od našich okolností a žít vírou – a především, žít vírou tváří v tvář pronásledováním, zradám a nespravedlnostem, se kterými se nevyhnutelně bude zas a znovu setkávat. Žít vírou znamená upínat se k Božím zaslíbením, opírat se o jistotu Boží milující svrchovanosti a konat našim pronásledovatelům dobro (mimo jiné i proto, aby na ně přišel o to horší Boží soud)…

Pán Ježíš Kristus vyzdvihuje tichost a volá své následovníky k tichosti. Co to ale znamená? Tichost je darem, který věřícím dává ovládat své vášně, emoce, pocity, myšlenky, slova a skutky ve skutečné svatosti – umožňuje jim nenávidět zlo a bezpráví; milovat Boží zákon a skrze jeho plnění milovat i Boha a bližního. Je darem nadpřirozeného pokoje navzdory prosperitě ničemů, jehož součástí je spolehnutí se na Boží zaslíbení, že „zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, obdrží zemi.“ Je pevností vystavěnou na pevné skále Boží smluvní věrnosti, jejíž hradby tvoří Boží láska, věrnost a svrchovaná dobrota…

Písmo samo nám říká, že náležitě chápaná Písma neustále hovoří a svědčí o Kristu. To ale neznamená jen proroctví a předobraz tu a tam. Tuto pravdu nám velmi dobře předkládá Matouš, který nám vykresluje Pána Ježíše Krista jako shrnutí veškeré historie Izraele, jako Otce celého Izraelského národa, jako většího Mojžíše, Jozueho, Šalomouna, Elíšu a Jeremiáše a Kýra, který nás posílá budovat Boží chrám ve světě a který nám jasně přikazuje založit naše životy na slovech, která zazněla na hoře…

Bůh nám přikazuje neustála se modlit. Církev napříč historií měla celou řadu odpovědí na to, co tento požadavek vlastně znamená, některé lepší než jiné. Ústřední otázkou však je: Co Pavel mínil ve své kontextu Žida tvarovaného starozákonním systémem bohoslužby? A proč nám Duch Svatý napříč knihou skutků zdůrazňuje konkrétní pravidelné časy, a to jmenovitě tradiční časy společné, liturgické modlitby?…

Jednou z ústředních pravd Písma je, že na mezigenerační věčnosti záleží. Tento fakt nám znovu a znovu předkládá samotné centrum Božího starozákonního zjevení, neboli Desatero napsané Božím vlastním prstem. Je čas vrátit se k uvažování, které si uvědomuje, že je ctnostné a zbožné, když staří muži sázejí stromy, o kterých vědí, že v jejich stínu nikdy nebudou sedět. Je čas začít žít život, který bude za padesát a sto a dvě stě let pořád dávat smysl a posouvat Boží Království vpřed…

Jan Křtitel je ústřední postavou novozákonních Písem. Co se od něj máme naučit? Jen namátkou: důležitost Božího zákona, Krista jako naplnění abrahamovské a davidovské smlouvy, Krista jako většího Elíšu a Ženicha Irzaele, Kristovo božství a Jeho identitu s Hospodinem, Bohem Písma, to, že šíření Kristova evangelia nemůže být zastaveno. Jen potřebujeme otevřít oči k tomu, co Písma říkají…

Lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu, a proto neustále a nevyhnutelně svědčí o Bohu. Nemohou nesvědčit – mohou jen svědčit pravdivě nebo nepravdivě. A tím, co nás učí svědčit o Bohu pravdivě, je Boží zákon, který nám vysvětluje Boží charakter: vysvětluje nám, co je duchovní, věčné, neměnné, moudré, svaté, spravedlivé, dobré, dokonalé, milující atd. atd. I proto je poslušnost vůči Božímu neměnnému zákonu ústředním zaslíbením Nové smlouvy…