Proč apoštol Pavel v 1. listu Korintským 13 říká, že láska je mnohem větším a mocnějším zjevením díla Božího Ducha než zázraky, uzdravení a proroctví?
Protože v ní a skrze ni přichází do světa život Trojjediného Boha. A tento Život přišel v Pánu Ježíši Kristu, aby uzdravoval a pozvedal, aby rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, aby hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou…

Kázáno v Karlových Varech 11. 2. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: 1. Kor 13
– kontext: 1. Kor 12:28-31; 14:1a; láska jako největší dar milosti/projev díla Ducha

– Bůh je láska: 1. J 4:8; 1. J 4:16 – život v (Bohem definované) lásce je žitím v Bohu; srov. Ř 5:5 – Boží láska skrze Ducha v nás; J 17:26 – Boží trojiční láska v nás; srov. Mt 22:36-40; J 15:9-11 – přikázání zjevena, abychom skrze poslušnost měli podíl na trojjediné lásce a radosti

– v. 1-3 – Bůh je smysl všeho (všechno je z něho, skrze něho, pro Něho, Ř 11:36)

– v. 4-7 – v. 6 – Láska se „neraduje kvůli nepravosti, ale pravdě“ (v. 5), „Láska se raduje z Pravdy“

– v. 8-12 – všechno v tomhle světě, včetně zázraků, je/má být nástrojem k dorůstání do dospělosti a plnosti, kterou je láska; proměna od slávy ke slávě v Lásce, k Obrazu Lásky

– v. 13 – v Božím životě není víra ani naděje; je však Láska

2. svědek: Evangelium: L 18:31-43
– kontext: L 1:46-55: povyšování pokorných a srážení mocných

– L 18: mocný a nespravedlivý soudce udolán od slabé vdovy (v. 2-5);
kajícný celník ospravedlněný na úkor pyšného farizeje (v. 9-14);
nemluvňatům patří Království, ale přední muž lidu vejde jen těžko a je zarmoucen (v.15-25);
Syn člověka, davidovský Král, zabit od pohanů (v. 31-33);
nespravedlivě zabitý Syn člověka, pouhý člověk, vstává z mrtvých a vládne nad celým světem (v. 33);
slepý vidí a je moudřejší než „ti, kdo šli vpředu“ (v. 38-43);
celník Zacheus sklizen jako ovoce fíkovníku (Izraele), ale Jeruzalém zavržen (L 19:1+)…

– v. 31 – „vzal k sobě Dvanáct“ – shromáždění Božího lidu (zastupovaného Předáky); „vystupujeme“ – Boží lid zastoupený předáky jde na svatou horu spolu s tím, který je Kněz (jako Áron), a Král-Prorok (jako Mojžíš); „naplní se, co bylo psáno o Synu člověka“ – udělení vlády, Dan 7:13-14

– v. 32-33 – udělení vlády také, ale nejprve oběť; hory místem přinášení obětí a setkání s Bohem

– v. 34 – „neporozuměli“ – toto pochopení lásky si žádá dílo Ducha

– v. 35-38 – slepec sedí ve tmě; vyznává Ježíše jako Mesiáše a dovolává se záchrany od muže z Davidova domu; srov. L 1:68-79; v. 68-70, 79 – Bůh přichází navštívit svůj lid, zachránit ho skrze Davidova Syna, zachránit ho ze tmy

– v. 39 – žebrák je další Rachab, přední muži u Jericha brání (tak jako u Rachab), ale věřící srdce se nedá odbýt

– v. 40-42 – Ježíš rozkazuje přivést; i nám rozkazuje přivést další žebráky, aby jim byl dán zrak a byli uzdraveni

– v. 43 – ti, kdo vidí, následují a oslavují Boha v Kristu