Blíží se Velikonoce, svátek, kdy si připomínáme oběť Pána Ježíše Krista. A abychom mohli tento svátek náležitě slavit, bude nápomocné si hlouběji uvědomit jeho obsah, a připomenout si, jak nám tuto oběť vysvětluje apoštol Pavel v listu Židům. Pavel říká, že Kristova oběť byla obětí, kterou přinesl Bůh sám; byla smiřující obětí; obětí ustanovení smlouvy; obětí obnovy smlouvy; obětí odpuštění hříchů; obětí vykupující; obětí, skrze kterou přichází do světa Boží nestvořený život; obětí, která očišťuje od smrti; obětí, která uschopňuje Boží lid k náležitému uctívání a poslušnosti; obětí, díky níž bodu naplněna abrahámovská zaslíbení požehnání národů…
Kázáno v Karlových Varech 17. 3. 2024.
Poznámky ke kázání:
1. svědek: Epištola: Žd 9:11-15
– v. 11 – „ale“, srov. Žd 9:1-10; srovnání Stánků Staré a Nové smlouvy
– v. 4 – „kadidlový oltář v nejsvětější svatyni“ – byl ve svatyni; odkaz na Den smíření, kdy se kadidlo vnášelo (Lev 16:12-13) do NS
– v. 7 – „jednou za rok“ – právě v Den smíření, Lev 16:29-34; každoroční obnova mojžíšovské smlouvy; „za nevědomosti lidu“ – oběť za nevědomé, nechtění hříchy, srov. Žd 10:26
– v. 8-9a – cesta ze starého řádu/světa/stvoření do nového ještě nebyla otevřena; Kristus otevřel cestu ze starého do nového, ze země do nebes; stánek (tou dobou Chrám) jako ztělesnění starého věku, který končí (srov. Žd 8:13; 9:26)
– v. 9b-10 – „tělesná ustanovení“ = pokrmy, nápoje, omývání (židovské vnější odznaky) spojené s „tělem“ a starým stvořením; my vstupujeme podle Ducha do nového stvoření
– v. 11 – Kristus v nanebevstoupení vstoupil do nebeské svatyně; srov. Žd 4:14; 8:1; 9:24; „ne rukama udělaný“:
– stánek/Chrám: Žd 9:11, 24 – stánek a chrám jako obraz dokonalé nebeské svatyně (která se spojí se zemí, srov. Zj 21-22); nebeský chrám, kterým je Trojjediný Bůh (Zj 21:22)
– zároveň Ježíšovo/vzkříšené tělo: J 2:19-21; Mk 14:58; Pán Ježíš je Oběť, Kněz i Chrám, jeho Tělo je „neučiněné lidskou rukou“, srov. 2. Kor 5:1; vzkříšení skrze přijetí nestvořeného Života
– obřízka: Gen 17:9-14 (Ef 2:11); smlouva, ukazovala na nutnost kajícnosti a poslušnosti (Dt 10:16); Bůh zaslíbil, že jednou ji dá (Dt 30:6); děje se ve křtu (Ko 2:11), kde jsme uschopnění k poslušnosti a abrahamovským požehnáním; posvěcení (a požehnání světa) skrze přijímání nestvořeného Života
– Boží království: Da 2:34, 44-45 – Boží Království jako přesahující dobro lidských říší, které nahrazuje; …které je Chrám/ová hora; zároveň srov. Žd 11:8-10; vláda skrze zjevování nestvořeného Života ve světě
– v. 12 – ne „jednou ročně“ (v. 7), ale „jednou provždy“, dokonalý Velekněz; „krev kozlů a telat“ – spojení dvou liturgických událostí: ustanovení smlouvy (telata, Ex 24:5) a obnovu smlouvy v den smíření (kozel, Lev 16:15)
– v. 12 – „vykoupení“ – vykupitel zachraňuje z otroctví (Satana), navrací ztracený majetek (život s Bohem v dokonalém stvoření), přijímá vdovu (jsme Boží nevěsta), mstí se na nepřátelích (zničení Satana)
– v. 13 – „popel z jalovice“ – očištění od mrtvého, srov. Num 19:10-13; očištění od smrti k uctívání Hospodina
– v. 14 – o to více Syn očišťuje od nečistoty, hříchu, smrti (srov. Žd 6:1)
– „skrze věčného Ducha“ – Syn skrze Ducha obětován Otci; „neposkvrněného“ – Pán po všech stránkách bezhříšný a čistý, srov. Žd 7:26-27
– v. 15 – „prostředníkem“ – z Boží strany zaručuje a vykonává zaslíbení; z naší strany nás svou obětí činí přijatelnými ho přijmout
– „nové smlouvy“, srov. Žd 8:8-12 – uschopnění k poslušnosti, odpuštění hříchů; srov. Žd 6:11-17
2. svědek: Evangelium: J 8:46-59
– v. 46 – „kdo z vás“, srov. J 8:42-46; Pán obhajuje svou službu proti Židům; Boží vyvolení/znovuzrození se poznají podle toho, že přijímají Pánovo svědectví
– „kdo z vás mě usvědčí z hříchu“ – Pán přišel v naplnění proroctví, koná zázraky atd.; to jediné, co by Ho mohlo diskvalifikovat jako proroka (kterým hlásán minule v J 6:14), je hřích, ale Pán je dokonale čistý, a proto má být přijat jako Boží zaslíbený Prorok-prostředník Nové smlouvy (Dt 18:15-19)
– v. 47 – „neslyšíte“ – hřích nám brání slyšet Slovo; srov. J 3:17-20; potřebujeme milost, která nám dá slyšet a přijít: J 6:44-45; vyvolení přijdou: J 10:14-28
– v. 48-50 – obvinění, že Pán je ze „smíšené krve“, následuje podřadnou, překroucenou verzi židovství a je posedlý démonem; Pán obvinění odmítá, a říká, že Bůh, Soudce, usiluje o Ježíšovu slávu; srov. J 17:1, 5; Iz 42:8
– v. 51-52 – Židé se domnívají, že Pán mluví o fyzické smrti; srov. J 5:24-29; 10:10, 27-28; 11:25-26
– v. 52-54 – Ježíš potvrzuje a vyznává, že skutečně je větší než Otec Abraham a než všichni proroci před Ním; Ježíš je Ten, který je oslavován Bohem
– v. 56 – „uvidět můj den“ – Gen 22:1-18; srov. Žd 11:17-19; Boží přísaha požehnání všem národům (Gen 22:16-18); srov. Ga 3:13-14
– v. 57-59 – Pán si nárokuje, že je Mu více než 2000 let (odkaz na Jeho odvěkost); zároveň „Já jsem“ z Ex 3:14
– J 8:24, 28 – v kříži potřebujeme vidět Boha Izraele a dokonale poslušného Syna