Mnoho z toho, s čím se setkáváme v žaltáři, se nám může zdát cizí, ať už je to žalmistova smělost, nebo naopak jeho zoufalství a opuštěnost. Není tomu tak náhodou. Proto se potřebujeme naučit vidět slova žaltáře jako slova Pána Ježíše Krista a uvědomit si, že je čteme a zpíváme z lůna Církve…

Kázáno v Karlových Varech 8. 10. 2023.

Poznámky ke kázání:

Ž 131

– mé srdce se nepovyšuje…? Mé oči nejsou povýšené?; „nikdy jsem se nezvyšoval, nemíval ni očí pyšných…“? – proč cítíme opak?

– Jak se vypořádat s Žalmy?; srov. Ž 18:21-25; 88:2-8, když se tak rozhodně necítím?

Základní rovina textu

– učí nás/vychovávají k normativnímu prožitku – nemám se povyšovat, mnohdy budu zakoušet soužení… tvarování emocí a reakcí; tak jako ostatní Písma, obžalovávají nás z hříchu aktivity i pasivity a vedou nás ke Kristu

– Dvě základní pravdy: Všechny žalmy jsou mesiášské; nejsme jednotlivci, jsme údy církve

Všechny žalmy jsou mesiášské

– žalmy jsou modlitební kniha a zpěvník, ale jsou především proroctvími o Kristu: 2. S 23:1-2; Sk 2:24-35 (srov. Ž 16; Ž 110); pointou žalmů je zjevit Krista

– Ž 1 – Pán Ježíš Kristus jako dokonale spravedlivý, který se dokonale drží Božího zákona; Ž 2 – Boží syn, který kraluje národy; Ž 8 – Pán Ježíš jako na čas v inkarnaci ponížený pod anděly, ale zároveň Hospodin chválený dětmi; Ž 16 – Kristovo vzkříšení; Ž 22 – probodený a obklíčený a přinese vykoupení generacím; Ž 23 – Pán Ježíš jako náš Pastýř, který nám prostírá stůl; Ž 45 – božský Kristus a o Jeho žena Církev…

– „ne, protože mnohé žalmy hovoří o utrpení a bolesti hříchu“ – srov. Ž 69:6-7; ale srov. v. 5 v J 15:25; v. 9-10 v J 2:17; v. 20-22 v Mt 27:34, 48 atd.; v. 25-28 – pád a zpustošení Jeruzaléma, protože v utrpení nevidí Boží rány dopadající na Mesiáše, srov. Iz 53

– žalmy jsou Mesiášovy a Žalmistovy hříchy jsou naše hříchy; není možné se na žalmy dívat stejně, jsou modlitbami Páně, který upí pod tíhou našich provinění; proto jsou hlásáním a oslavou Krista

– …a Pán rozhodně je ten, kdo se nikdy nepovyšoval, srov. Ž 131

Nejsme jednotlivci, jsme údy církve

– potřebujeme vykořenit uvažování „můj osobní Spasitel“, není to „já, já, já“

– jak je nám předkládán normativní život? 1. Kor 10:15-17; 12:12-27 (v. 26!); 2. Kor 11:28-29; Ga 3:27-28; Ef 2:14-22; 4:1-6 atd., a tak:

– ústřední modlitby Božího lidu jsou společné: Dt 6:4-5; Mt 6:9-13 – zásadní smluvní solidarita, jsme jedno tělo, všechny nás bolí/těší to, co bolí/těší druhé

– i jestli já daný žalm „necítím“ nebo „nepotřebuji“, po světě je mnoho bratrů a sester, kteří ano; tam, kde to o to víc „necítím“, tam tím víc sloužím

– jinými slovy, žalmy se modlí Totus Christus – celý Kristus, On i Jeho tělo, a proto si je máme osvojit, abychom znali Pána a sloužili Církvi