Apoštol Pavel v Římanům 12 vysvětluje, jak máme žít jako Boží chrám a kněžstvo, jak se máme odlišovat od hříšného světa okolo, jak máme být pokorní a spokojení s místem, které nám Bůh ve své církvi určil, přičemž příkladem toho všeho je pro nás Pán Ježíš Kristus a, mimo jiné, dvanáctiletý Samuel…


Kázáno v Karlových Varech 7. 1. 2024.

Poznámky ke kázání:

1. svědek: Epištola: Ř 12:1-5

– v. 1 – „tedy“ – důsledek dřívějšího materiálu (od lidské padlosti po uzdravení všech národů v poslušnosti víry), co velkolepá vize celosvětové spásy znamená v praxi

– „v oběť živou, svatou a příjemnou, to je vaše rozumná služba Bohu“ – celý život je obětováním a kněžskou službou; Boží lid vždycky obětuje: Ř 12 – celý náš život (obětování celých zvířat); Ž 141:2; Ř 15:16; 2. Kor 2:15; Ef 5:1-2; Fp 4:18; Žd 13:16; 1. Pt 2:5…

– v. 2 – (i) protože jsme kněží, oddělený Boží lid, nemáme se podobat světu kolem nás; nemáme dělat „to, co se prostě dělá“

– v. 3 – Pavel na základě milosti (daru, který vede k pokoře) nabádá k pokoře

– v. 4-5 – sloužíme jako jedno tělo a v kontextu těla

2. svědek: Evangelium: L 2:41-52

– v. 41-42 – každoroční výstup do Jeruzaléma, do ústřední svatyně; srov. Elkána a Chana

– Ježíš jako větší Samuel: zázračný syn; Hana na základě svého těhotenství zpívá (1. S 2:1-10), Marie jako ozvěnu zpívá Magnificat (L 1:46-55); Ježíš je oddělený od lůna matky, aby byl jedinečně svatým knězem, soudcem a prorokem Izraele; Jeho narození a oblečení autoritou jako proroctví a znamení soudu…

– Samuelovská scéna z 1. S 3:2-21 – slepý vůdce Božího lidu; v Božím domě zjevení skrze zázračného (podle tradice dvanáctiletého) syna, které je připomínkou dříve vyhlášeného soudu, a je spojené s číslem tři (napotřetí); všichni žasnou; zázračný syn vyrůstá v přízni u Boha i u lidí, neboť Boží lid ví, že se skrze něj se zjevuje Boží Slovo

– jsme údy jeden druhého a máme být blízká, navzájem si pomáhající komunita – vzor v. 41-44, kde spolu taková komunita slaví svátky a bez rozmýšlení by si svěřila smluvní děti

– pro plnění Boží vůle je potřeba rozsuzování, učení se a rozumnost – v. 46-47, 52

– v. 51-52 – Ježíš sám se musel připravit na službu a byl poddán, nesmýšlel výš, než je náležité

– zdánlivý kontrast: Samuel vyrostl a prospíval v Chrámu, Ježíš vyrůstá a prospívá ve výše zmiňované smluvní komunitě; že Chrámem je Boží lid, který obětuje sám sebe