Písmo nám přikazuje být přičinlivými strážci jednoty Církve, a to napříč světem i časem. Církev je Kristovým tělem – a jako taková je, mimo jiné, nástrojem, skrze nějž Bůh sjednocuje a vede do slávy celé stvoření. Proto z podstaty věci musí být jednotná. A jedinou cestou k této jednotě je pokora, jejímž ústředním příkladem je Pán Ježíš Kristus.

Kázáno v Karlových Varech 22. 9. 2024.

1. svědek: Epištola: Efezským 4:1-6

– v. 1 – „tedy“ – na základě díla vyučování andělů a trojičního díla zbožštění v Ef 3:10-21; „Co to znamená v praxi?“ – k. 4-6

– „vězeň v Pánu“ – deifikace ne jako „luxus pro smetánku“, ale realita i vězněných a pronásledovaných (a všech, „na vnitřním člověku,“ Ef 3:16)

– „vedli život“ = „chodili“, ne jen „žili“ (život se mi děje, chození dělám já); ilustrace „chození“ v Ef; cíleně se zaměřit na:

– Ef 2:2(1-3) – nežít podle žádostí těla a mysli, ale ve střízlivosti a sebezapření

– Ef 2:10 – „život kráčení v dobrých skutcích“, „jdeme od skutku ke skutku“

– Ef 4:1 – žít podle povolání Ef 1:18 (v Ef 4:1, 4), povolání do slavné, zbožštěné, oslavené církve

– Ef 4:17 (x 2) – 17 (x2); srov. Ef 4:17-19 – žít v poznání, s měkkým srdcem, ve střízlivosti a čistotě

– Ef 5:2(1-3) – žít v dodržování přikázání a jako oběť Bohu, což znamená některé věci ani nezmiňovat

– Ef 5:8(-12) – žít ve světle (rychlé očišťování); dobrota, spravedlnost, pravda; zkoumání, zdržování se hříchu a jeho usvědčování

– Ef 5:15(-16) – pečlivé střežení a hlídání života, cílená moudrost a vykupování času

– v. 2 – „navzájem se snášeli“ – ne primárně „milovali a přijímali“; někdy sláva církve znamená snášet to, co se zdá nesnesitelné, a to „s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí a v lásce“;

– „navzájem“ – ještě v Ef 5:21(-23) – bázeň před Kristem v kontextu těla; úcta, protože jednám s Kristovými údy, s Kristovým tělem; Ef 4:25, 32 – laskavost a láska, protože jsme jedním tělem

– srov. Ko 3:12-13 – cíleně oblékáme, cíleně odpouštíme; v. 14-15 – protože jedno tělo

– v. 3-6 – „jednota Ducha“ ilustrována/vyložena ve v. 4-6 a až do 16; srov. Ef 4:4-16; jediné Kristovo tělo (Pánova modlitba v J 17:11, 21-24); mnohá obdarování a úřady; jednota těla ve stejné: 1) víře (v. 13); 2) lásce (v. 15-16); 3) hierarchii (v. 16); 4) uctívání (v. 5); k budování této jednoty vedoucí (v. 11-12)

– v. 3 – „usilovali“ = „byli přičinliví / horliví / rychlí“ – příkaz mít přičinlivý zápal pro jednotu církve (napříč světem i časem); znovu, jsme k ní budování službou vedoucích, srov. Ef 4:11-13

– „zachovávat“ = „střežit“ (dosl.) či „dodržovat“ (přikázání, totožný důraz); povolání být horliví, pohotoví, žárliví strážci církevní jednoty; „jednotu“ – či „jednomyslnost“, (zjevně ze Ef 4:13-14); „Ducha“ – v konečném důsledku dílo Ducha, ale my o Něj máme usilovat

– „svazku“ – v Pavlovi jen Ef 4:3; Ko 2:19; 3:14; „to, co drží pohromadě“ tělo, velmi fyzicky (Ko 2:19), jinak není možný růst a blahobyt; „pokoje“ – v Ef už jen „evangelium pokoje“ (Ef 6:15)

– v. 4-6 – mnoho tvář jednoty Církve; křesťanský život/morálka není věcí abstraktních ideálů, ale živé reality: života Svaté Trojice v Církvi; ale přesah – „nás“ chybí, Církev vetknuta do života veškerenstva

– „jeden“ x 7 – plnost, úplnost, celistvost Jednoty; 3 x u Osob Trojice (Duch, Pán, Otec); 4 x aspekt spásného díla (Tělo Církve, naděje, víra, křest); život celého Boha skrze Církev a její ctnosti a ustanovení

– zároveň – „3 x Bůh a 4“ – 4 ramena kříže, které nám zjevují Kristovu lásku; a dávají nám 1) Kristovo Tělo, 2) křest (vodu z Jeho boku), a tak se k nim upíná naše 3) víra a 4) naděje; a tak je neseme do 4 koutů světa

– Jedno tělo, které poutá dohromady Duch; Jeden Pán, který skrze víru přebývá v Těle a do kterého je křtem oblečena (Ef 3:17; Ga 3:27); Jeden Bůh Otec [všeho, Ef 3:15], který je nade všemi, skrze všechny a ve všech (či nade vším, skrze všechno a ve všem; po Něm má jméno vše, vše je Jeho rodina, Ef 3:15)

2. svědek: Evangelium: Lukáš 14:1-11

– v. 1 – „a stalo se“ – nový oddíl, srov. L 14:12-24

– je tu:

1) sabatová hostina a chlebem (v. 1);

2) uzdravující a zachraňující milosrdenství (v. 2-5);

3) svatební hostina (v. 8), na kterou jsou zváni pokorní;

4) hostinu či večeři pro potřebné a „podřadné“, spojenou se zmrtvýchvstáním spravedlivých;

5) hostinu s chlebem Božího království; jedna velká eucharistická, vykupitelská hostina Božího království

6) Mesiášovu hostinu, na kterou jsou pozváni mnozí

7) Židé, a především jejich přední muži, nechtějí přijít, a vymýšlejí absurdní výmluvy, protože milují hřích a nenávidí Mesiáše

8) A tak „změna“ seznamu hostů: pohrdaní v Izraeli (L 14:21; srov. v. 13) a pohané (v. 23); zároveň soud nad Izraelem (v. 24)

– SZ kontext: hostiny jako vyjádření a uzavření smluvního společenství (včetně smluv s Bohem), srov. Gen 26:25-31; Ex 24:7-11; Boží mesiášská hostina: Iz 25:6-9; srov. Lukášovy hostiny: L 13:24-30; 22:14-20; „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební večeři“ (Zj 19:9)

– v. 1 – „v sobotu“ – v L 6:1-11; L 13:10-31 – totožný scénář, sabat, uzdravení/milosrdenství, námitky, hostina Království; po předchozích zkušenostech „pozorně sledují“ (jako v L 6:7), aby si stěžovali na porušování sabatu; potvrzeno, jelikož už jen v L 20:20-26

– v. 2 – „vodnatelný – zadržující vodu; Izrael, který nenese živou vodu národům; předáci (chybně) nechtějí, aby ho Ježíš uzdravil – jejich falešné tradice brání Izraeli být světlem národům; srov. L 11:46-52; Ježíš však uzdravuje, dává skutečné sabatové spočinutí, a tak uschopňuje k tomuto poslání

– v. 3 – „řekl“ = „odpověděl“, nevyřčená námitka, a přece námitka, která zodpovězena

– v. 4 – „mlčeli“ – v L jen 23:56, kde ženy „zachovávají klid“ o sabatu; tito muži neprotestují/podvolují se Ježíši, a tak přichází skutečný sabat; „vzal“ – už jen L 9:47; „propustil“ – Ježíš jen v L 8:38-39 – uzdravený už nezadržuje vodu, ale jde hlásat Ježíše

– v. 5-6 – totožná konfrontace jako v L 13; farizeové jako pokrytci, kteří chtějí Pána obviňovat z něčeho, co sami dělají (a vědí to); skutky milosrdenství o sabatu velmi zjevně dovolené; „odpovědět“ – „proti-odpovědět“, už jen v Ř 9:20, „Kdo jsi, že odmlouváš Bohu?“

– v. 7-8 – „pozvaným“ už jen v Mt 22:3, kde pozvaní na Mesiášovu svatební hostinu; „přední místa“ v L už jen v L 20:46-47, kde konfrontace po předchozích snahách chytit

– v. 8 – „svatební hostinu“ – ale v. 1 „pojíst chléb“, Ježíš přináší nový, explicitně mesiášský obsah; „neuléhej“ – v L 7:36-38 (další slovní paralely; kde ozvěny Písně písní a manželský obraz); 9:14-15 (uléhání a eucharistické krmení v pustině), L 14:8 (svatební hostina); a L 24:30 (eucharistická hostina vzkříšeného Krista);

– „vzácnější“ – milovanější, srov. L 7:2; 1. Pt 2:4, 6

– v. 9-11 – srov. Př 25:5-7; královská svatební hostina, z níž ničemové vyhnáni; „postup dopředu“ = „pojď výš/vzhůru“; srov. Fp 3:14 („pozvání vzhůru“); „poctěn“ = „budeš mít slávu“ (jen zde a v L 2:9, 14, 19:38, kde Boží sláva), povolání/pozvání vzhůru do slávy;

– jedinečné naplnění v Pánu, jelikož v L má „spolustolující“ jen On (L 7:49; 14:10; 14:15); skrze pokoru vyvýšen a má Boží slávu, srov. Fp 2:3-11

– v. 11 – KAŽDÝ; ještě v L 3:3-6; 18:10-14; ústředním příkladem sám Pán, a tak platí i pro naše tělo