Apoštol Pavel v úvodu listu Filipským jásá nad tím, jak je do Církve vylita Kristova láska. Zároveň však učí, že tato mystická, vášnivá láska se projevuje velmi praktickými způsoby, mimo jiné podporou učitelského díla Církve, a varuje nás, že abychom byli v den Páně přijati, musíme být lidem, který se vyznačuje milosrdným dáváním, jak nás to učil i Pavlův Pán. A, jak poznamenává i sv. Augustin, ústředním způsobem, jak jako křesťané projevujeme milosrdenství a dáváme, je skrze odpuštění. Když odpouštíme těm, kdo proti nám zhřešili, dáváme tím nezasloužený dar jim, a zároveň se slitováváme nad svými vlastními dušemi…

Kázáno v Karlových Varech 27. 10. 2024.

1. svědek: Epištola: Filipským 1:3-11

– v. 3 – úvodní modlitba a díkůvzdání jako v mnoha dalších dopisech; srov. v. 1-2, na rozdíl od jiných míst nositelé úřadů pozdraveni zvlášť, ještě nevzniklo pozdější striktní rozdělení starších/kněží a biskupa, které např. v Ignácovi či náznaky v Titovi; „milost a pokoj“ od Otce a Syna přicházející v Duchu/jako Duch

– v. 3-5 – díkůvzdání za Filipské; radost z jejich služby a „podílu na evangeliu“, který, mimo jiné, v Fp 1:19; 4:14-19, praktické (finanční a modlitební) přičinění se na Pavlově díle

– „děkuji při každé vzpomínce“ – „vzpomínka“ = „[cílené] připomenutí“; Pavel cíleně si připomínající, aby za Filipské vzdával díky; ústřední akt díkůvzdání Eucharistie, kde se modlíme „za celou Kristovu církev bojující zde na zemi“

– v. 4 – celá řada symfonických motivů Fp: „vždy“ = „neustále“ – Fp 1:4, kde „vždy se modlit“; 1:20, kde „vždy oslavován Kristus“ na našem těle (i utrpení); 2:12, kde „vždy poslušní“ apoštolského učení; 4:4, kde se vždy „radovat v Pánu, radovat“; „Boží lid jako neustále se modlící, oslavující Krista ve svém soužení, poslušný apoštolského učení, a to s radostí“

– „s radostí“ – ústřední téma listu; Pavel ve vězení a v soužení od bratrů se špatnými úmysly (Fp 1:12-17); a nepřestává mluvit o radosti:

– 1:4 (radost z toho, že křesťané žijí křesťansky);

– 1:18 (radost, že se hlásá evangelium, i jestli „nečistě“);

– 1:23-25 (služba nejen víře, ale radosti ve víře);

– 2:2 (radost z jednoty církve);

– 2:16-18 (radost z věrného mučednictví);

– 2:28-29 (radost z uzdravení a věrné služby křesťanů);

– 3:1 (radost z Pána);

– 4:1 (radost ze svěřených oveček, ať pastýřů nebo rodičů);

– 4:4 (radost z Pána);

– 4:10 (radost z praktické pomoci křesťanů)

– a proto: radujte se!

– „v modlitbě“ – další ústřední téma:

– Fp 1:4, kde „v každé modlitbě se modlím s radostí“ – vršení důrazů („vždy + v každé + modlitbě + za všechny + modlím“) podobně jako v Ef 6:18;

– Fp 1:19 – „záchrana skrze modlitbu“, neboli „Filipští, zachraňte mě svou modlitbou“; kdybychom věřili, jak jinak bychom žili

– Fp 4:4-9 – „receptem“ na radost a pokoj, které přesahují chápání, modlitba; srov. vršení důrazů ve v. 6, kde „ve všem + oznamujte Bohu + v modlitbě + prosbě + děkování“; v. 9 – napodobujte Pavla, který „vždy + v každé + modlitbě + za všechny + modlím“ (Fp 1:4)

– v. 4-5 – „s radostí nad účastí na evangeliu“ – žádné „dílo“; „účast“ = „koinonia“, klíčové křesťanské slovo, které se vymyká definicím; jinde:

– 4 x [eucharistické] společenství církve (Sk 2:42; Ga 2:9; Žd 13:16; 1. J 1:7)

– 4x pomoc potřebným bratřím/spoluúčast v utrpení s nimi (Ř 15:26; 2. Kor 8:4; 9:13; Fm 1:6)

– 3 x společenství Církve s Trojjediným Bohem (1. J 1:3 x 2; 1. J 1:6)

– 2 x akt přijímání Pánova těla a krve (1. Kor 10:16×2)

– 2 x spojení církve s Kristem (1. Kor 1:9; kontr. 2. Kor 6:14)

– 2 x společenství Ducha s Církví (2. Kor 13:14; Fp 2:1)

– 1 x podílení věřících na Kristových utrpeních (Fp 3:10)

– ve Fp 1:5 „podíl na evangeliu“; Fp 2:1-2 „společenství Ducha“; Fp 3:9-10 společenství Kristových utrpení; něco mystického a nevyslovitelného, srov. Fp 1:8 a 11, kde milujeme a toužíme a konáme dobré skutky skrze Krista

– v. 5 – „od prvního dne až doposud“ – od chvíle, kdy evangelium přišlo do Filip, srov. Fp 4:15; Sk 16:12-15, 22-24 (kláda jako „pro jistotu“ mučidlo), 29-31; napříč listem jedinečná láska ke svérázným lidem se svéráznými příběhy, kteří vedeni do Kristova mystického společenství

– v. 6 – oblíbený verš na téma „zachování svatých“, „Pán v nás začal své spásné dílo a dovede nás úspěšně až do konce i skrz soud posledního dne“; ANO a NE; máme přicházet s důvěrou v Boha a spolehnutí, že nás neodvrhne, ale nic moc víc:

– „jsem si jist“ = „jsem přesvědčený, důvěřuji“; napříč Fp ještě v 1:25, kde naděje, ale rozhodně ne vědění (srov. 1:20); příbuzné ve Fp vždy důvěra, spoléhání, ne jistota (Fp 1:14, 3:3-4), a poté podobně 2:24, kdy nemáme záznam, že by se tak stalo

– „začal … dokoná“ ještě v Ga 3:3-4, kde totožný jazyk jako varování; srov. Fp 1:6 a 1:9-11, kde pro úspěch v onen den potřeba naše vytrvalost a dobré skutky, za něž je třeba se modlit; Fp 2:13 přichází po Fp 2:12 a před 2:14; Filipští nemají žít v neustálém děsu a pochybách, ale určitě nemají mít větší jistotu spásy než sám Pavel ve Fp 3:8-10

– v. 6-7 – Pavlova důvěra, jelikož v. 7: „smýšlel“ – celostní „smýšlel-cítil“ (v Písmu 26, Fp 10) (Fp 1:7; 2:2, 2, 5; 3:15, 15, 19; 4:2, 10, 10), hluboce osobní, totožné slovo v Fp 4:2, 10 („stejně smýšlely, zájem o mne“)

– „vás mám v srdci“ nebo „mne máte v srdci“ – pravděpodobně oboje; utvrzení a důvěra, jelikož hluboké pouto nitra mezi Pavlem a Filipskými; srov. Ef 4:4-6; to, kdy se poprvé setkáme s bratry a je to, jako bychom se znali dekády; jelikož cítíme/víme, že jsme „spoluúčastníky“, jsme „spolu-koinoniky milosti“; srov. Ř 8:16 – „Duch svědčí spolu s naším [plurál] duchem [singulár], že jsme děti [plurál] Boží [singulár]“

– v. 8 – „toužím“ – silné, „vášnivě toužit“; napříč Písmem 9x:

– 6x křesťané po jiných křesťanech (Ř 1:11; 2. Kor 9:14; Fp 1:8; 2:26; 1. Te 3:6; 2. Tim 1:4);

– 1x křesťané po vzkříšení (2. Kor 5:2);

– 1 x křesťané po Božím Slově (1. Pt 2:2);

– A: 1 x Duch v nás (Jk 4:5b); Duchem daná, žárlivá tužba po ostatních křesťanech, Božím Slově a věčném životě v jejich plnosti

– „v srdci Krista Ježíše“ = „v nitru Krista Ježíše“ – Pavlova touha po křesťanech má mystický podíl na tom, co prožíval Pán, když byl napříč evangelii „pohnut niterným soucitem“ (příbuzné slovo); a „Bůh je svědkem“ – kdyby někdo chtěl pochybovat, Pavel přísahá

– v. 9-11 – modlitba, aby „Pavlovi vytoužení“ uspěli v životě a v poslední den; 1) rozhojňující se láska v poznání a vnímavosti; 2) rozpoznávání důležitého; 3) čistota a bezúhonnost; 4) ovoce dobrých skutků

– „rozhojňovala“ – „láska“ (Fp 1:9), „chlubení Pavlem“ (1:26); Pavlovo zaopatření Filipskými (Fp 4:12, 12, 18); mystické společenství lásky projevující se praktickou podporou ve službě, srov. Fp 4:18, která je milou obětí Bohu; peníze ne jako opak „mysticismu lásky“, ale jako jeho nástroj

– „důkladnější poznání … vší vnímavost“ – láska není sentimentální, ale uvědomělá, uvážlivá, promyšlená, cílená, příkazy dodržující, situaci moudře posuzující; zde „investující“, aby se mohla „chlubit“ Pavlovými dobrými skutky (jeho jazyk, ne můj), jelikož je „vykonala skrze Pavla“

– „rozpoznat, na čem záleží“ = „posoudit, co je výjimečné“, ne obecně „důležité“, ale „nad jiné věci důležité/vynikající“; je celá řada „nehříšných věcí“, které se dají dělat; je celá řada „milujících věcí“, které se dají dělat; my máme biblicky moudře volit to nejsmysluplnější, to, co je „výjimečně dobré“

– „čistí“ = „neznečištění, čistí, upřímní“, a tedy jednomyslní, nerozdělení; „bezúhonní“ = „nejsoucí kamenem úrazu“, a tedy zdržující se hříchu a beroucí ohledy na svědomí druhých

– „plní ovoce spravedlnosti ke chvále Boží“ – ozvěna Mt 5:16; kde „spravedlnost“ v Mt 6 (almužny, modlitba, půst)

– zároveň: „ovoce spravedlnosti“ v Fp 1:11; „plodná práce“ ve Fp 1:22 a „ovoce“ dávání ve Fp 4:17 (srov. „rozhojňující se láska v ovoci“ a „hromadící se ovoce“); Pavel znovu směřuje k dávání

2. svědek: Evangelium: Matouš 18:21-35

– v. 21 – „tehdy“ – kontext Mt 18, „Církevní promluva“; Boží království patří dětem; máme se ujistit, že nesvedeme maličké k hříchu; pastýři mají hledat ovce a prosazovat církevní kázeň; srov. Mt 18:15-35

– v. 21 – jak má vypadat odpuštění „bratru“, tedy v církvi?; „sedmkrát“ – nemalý počet, rozhodně v souladu s Pánovým důrazem na opuštění

– v. 22 – známé, ale jedině v Mt; „sedmdesát sedmkrát“ = „sedmdesátkrát sedm“; ozvěna Dan 9:24-27, příchod Mesiáše, který přinese „usmíření“, je spojený se „sedmdesátkrát sedm“; Pán Ježíš je danielovský mesiáš a přichází naplnit Dan 9 a odpustit naše hříchy

– zároveň: Gen 4:17-25; Mesiáš přichází nejen odpustit hříchy, ale ustanovit jiný řád světa; je zde město/civilizace člověka, město násilí a msty, které zabíjí „bratry“ (Ábela), ale přichází nový Ábel, Kristus, aby toto město svrhl a místo něj ustanovil své, kde silou není pomsta, ale odpuštění

– „kolikrát“ v Mt 18:21, v Mt 23:37-38 a v L 13:34-35, kde soud nad Jeruzalémem; odpadlý Jeruzalém se stal ztělesněním kainovského „města člověka“, které zabije Ábela, ale bude zničeno a nahrazeno Královstvím

– v. 23 – „je podobné“ = „stalo se podobným“, ne „odvěká, neměnná pravda“, ale došlo zde ke změně, Dan 9 se naplňuje; „je podobné králi“ = „je podobné člověku, králi“ – Božímu království vládne člověk, Pán Ježíš; „chtěl [vyúčtování]“ – ještě v Mt 27:34, kde „Pán nechtěl pít“

– „chtěl provést vyúčtování s otroky“ v Písmu jen Mt 18:13, 14 a 25:19; Mt 18 a Mt 25:15-30 jako jediná místa, kde v Písmu talenty; kde Pán dává spravovat a chce věrné správcovství, věrní vstupují do Království, nevěrní zavrženi; Židé nespravovali dobře velké bohatství Boha a biblického náboženství; bezprostřední kontext soud nad Jeruzalémem (Mt 23-25)

– v. 24-25 – 10 000 talentů = denní mzda za 165 000 let či 60 000 000 dní; „dlužník“ či „dlužil“ v Mt ještě v 6:12-15

– „muž, ženu, dětmi, se vším“ – stejně nemůže stačit; „splatil svůj dluh“ = „dal/vrátil“, v Mt jen zde a v Mt 27:58, kdy Pilát „dal/vrátil“ Josefovi Ježíšovo tělo

– v. 26 – „měj trpělivost a vrátím“ – „absurdní“, ale zároveň touha po nápravě a věčný závaze; „padl na zem“ v Mt 4:9 akt uctívání, zde a v Mt 21:44, kde „padnout“ na Pána Ježíše Krista, který je Kamenem Božího království; akt uctívání a stání a budování a spočinutí na Kristu

– „klaněl se Mu“ – v Mt malomocný (8:2), Jairos jako bezmocný s mrtvou dcerou (9:18), Kenaánka vyznávající svou „psovitost“ (Mt 15:25); pokání, snaha o nápravu, věčný závazek, uctívání v pokoření a uvědomění vlastní špíny, mrtvosti, bezmoci a nehodnosti

– v. 27 – „slitoval se Pán“ = (jedno z mnoha) „byl pohnut niterným soucitem“; „propustil“ ještě v Mt 27:26, kde propuštěn Barabáš, jelikož Pán umírá místo něj

– v. 28 – „100 denárů“ – mzda za 100 dní, zlomek jemu odpuštěného dluhu; „popadl“ – ještě Herodes Jana (Mt 14:3); mezi odsouzené patří celý Jeruzalémský establishment

– v. 29-30 – totožná prosba jako v. 26, ale nevyslyšena

– v. 31 – „velmi zarmoutili“ ještě v Mt 17:22-23; kde „velký zármutek“ věcí Pánovy smrti, která je k odpuštění; zde spojeno s odpuštěním; „co se přihodilo“ = „co se stalo“ zde; Boží odpuštění, které je ochotně dané, ale poté promrhané hříšnou reakcí; dále v Mt 27:54, kde je Boží odpuštění dané; a v Mt 28:11-15, kde je promrhané hříšnou reakcí

– v. 32-33 – „zavolal“ – jediný, kdo v Mt „zavolal“, je Pán (Mt 10:1; 15:10, 32; 18:2, 32; 20:25); „otroku“ zde a u talentů v Mt 25(:21, 23, 26), stejně jako „zlý“ (Mt 25:26)

– „dluh“ – jen zde, v Ř 13:7 („dejte každému, co mu náleží“) a v 1. Kor 7:3 („manžel plní manželce, co jí náleží“); „dluh“ jako nesplněná povinnost, kterou dotyčný měl vůči Kristu

– „měl ses“ – zde, v Mt 23:23 a v Mt 25:27; povinností, kterou dlužíme: milosrdně odpouštět (zde), žít podle Zákona v právu, milosrdenství, věrnosti a dávání desátků (Mt 23) a věrném správcovství (Mt 25:27)

– v. 34 – „rozhněval“ – stejně jako král v Mt 22:7, kde důsledkem zboření Jeruzaléma, který odmítl Mesiáše; „předal ho“ – v Mt 25:14 (talenty), a když „vydán“ Pán k ukřižování (Mt 27:26); Pánovi mučitelé (a nevěrní správci talentů) budou sami vydáni mučení, přičemž v Mt úděl démonů (Mt 8:29)

– „celý dluh“ – totožní jako v Mt 18:30b; „Oko za oko, zub za zub“; připomínka Mt 6:14-15

– v. 35 – závěrečné varování; Otec vůči těm, kteří mají „bratry“, neboli vůči křesťanům; „učiní vám“ ještě v Mt 21:40, kde tak „učiní“ vinařům, kteří zabili syna; „ze srdce“ – skutečně, upřímně

– a proto, buď odpuštění, nebo řešení Mt 18:15-20, aby mohlo být odpuštění; neřešení a neodpuštění zásadně ubližuje všem

– ve Fp náležité dávání, abychom uspěli v den Kristův; Augustin říká, že almužnu dává nejen ten, kdo sytí hladové a šatí nahé, ale kdo odpouští hřešícím; a tak odpouštět je zásadně důležitou (ač zdaleka ne jedinou) almužnou, kterou musíme dávat – je projevem milosrdenství, které nám Písmo přikazuje milovat