Jako křesťané žijeme ve světle Pánova příchodu: Pán přišel, přichází a přijde. A abychom před Ním mohli v poslední den obstát, Pán dal Církvi své služebníky, aby vedli Jeho lid k věrnosti. Jedním z vzorů pro takové služebníky je Jan Křtitel.
Kázáno v Karlových Varech 8. 12. 2024.
1. svědek: Epištola: 1. Kor 4:1-5
– „ať o nás“ = „proto ať o nás“; kontext: 1. Kor 3:21-23; řešení rozdělení v církvi, srov. 3:2-6; v. 7-17 nerozdělovat se podle lidí, ale usilovat o společné dílo, které konají mnozí (či Bůh skrze mnohé); v tomto kontextu:
– v. 1-3 – „služebnících Kristových“ – služba Kristu, ne lidem (která vede k lidem), ale základní je sloužit Boží slávě; nelze oboje, srov. Ga 1:9-10; služba lidem povede ke kompromitování učení a života
– srov. L 1:1-2 – služba Kristu je služba Slovu, a proto se děje v podřízenosti Slovu; a proto buď „služba [Kristu v] Bibli“, a nebo lidem
– „správci Božích tajemství“ – „správce“ = „správce domácnosti“ – správci řídící Boží domácnost Církve; správci = ti, kdo se starají o to, co jim bylo svěřeno; úkolem není být originální, ale spravovat apoštolskou „víru jednou provždy svěřenou svatým“ (Ju 1:3), může dorůstat, ale nesmí se opustit a měnit
– „Boží tajemství“; napříč NZ 28x, krom tohoto místa 21x označuje ústřední součást apoštolského sdělení, „tajemství Království“, „tajemství Boží“, „tajemství Kristovo“ atd.; srov. Ef 1:9-10; Ko 1:26-27
– v. 2 – „aby byl každý shledán věrným“ – ač Pavel hovoří o služebnících Slova (srov. 3:21; 4:6), platí pro všechny; všichni máme sloužit Kristu a být dobrými správci, srov. 1. Pt 4:10 (a podobenství v evangeliích); každý z nás musí usilovat ne „být jako ostatní“, ne „líbit se lidem“, ale být v poslední den shledán věrným
– v. 3 – „pramálo důležité“ = „to nejmenší“; „to, co si o mě myslí lidé, je to nejposlednější, co mě zajímá“; „lidský soud“ = „lidský den“
– srov. Jk 4:11-12
– „pramálo důležité“, ale i tak máme žít dobře před těmi, kdo jsou venku (Ko 4:5), naše mírnost má být známa všem lidem (Fp 4:5), máme žít v pokoji se všemi (Ř 12:18), tiše a ctihodně (1. Tim 2:2) – a to je možné, jen pokud žijeme dobře před těmi venku ne kvůli nim, ale kvůli Bohu
– v. 3-4 – „sám neposuzuje“ a „ničeho nejsem vědom…“ – život s čistým svědomím před Bohem je možný a máme o něj usilovat; Pavel se nesnaží líbit lidem a ani sobě jako autoritě; otázkou není „líbí se to Pavlovi, chce to Pavel, co na to Pavel“, ale „slouží to Pánu?“
– v. 5 – „nesuďte předčasně“ – biblicky soud zahrnuje i skutky prosazení soudu, srov. Ž 43:1 BK, „Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne“
– „dokud nepřijde Pán“ – nenárokovat si poznání Posledního dne; obecně máme být trpěliví a opatrní, ale máme soudit: „Bude někdo dobrý starší?“; srov. Ga 5:19-21; ne otázka „jestli“, ale „jak“; srov. J 7:24 – suďte spravedlivým soudem, atd.; mnoho zůstane přenecháno Pánu, i proto biblická presumpce neviny a trpělivost
– „dokud nepřijde Pán“ – Pán přichází v soudu v Den Páně, napříč historií a na konci historie; tehdy už do nějaké míry prosazuje svůj soud; srov. 1. Kor 11:28-34
– „osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí“ – ne tajný soud (kde „je mi stejně odpuštěno“), ale „osvítí“ skryté věci a „zjeví“ úmysly srdcí; máme žít v uvědomění, že NIC se nikdy neututlá
– pro křesťany žijící s čistým svědomím (!) by to mělo být obhajobou a dostat se jim pochvaly (!)
2. svědek: Evangelium: Mt 11:2-10
– Otcové přesvědčeni, že Janovo „přesměrování“ učedníků na Ježíše, jelikož Jan nekárán, ale zdůrazněn jako Posel před Pánem (v. 10) a chválen (v. 11) jako někdo, kdo není žádná pochybující slabota (v. 7-9)
– větší obrázek: Pán Jana nekárá, ale odpovídá odkazem na Iz 29:18-21 a 61:1-3 („Ano, Jane, máš hotovo, můžeš jít ke své odměně“); vyzdvihuje ho jako příklad; důvodem záznamu je, že Jan je Elijáš:
– srov. Mt 11:14; L 1:13-17; Mal 3:22-24 – Jan jako eliášovský posel, který hlásá pokání podle Božího zákona a připravuje cestu Hospodinu (Pánu Ježíši Kristu):
– zatčen pro hlásání etiky Božího zákona vládcům (L 3:15-20, Herodias), tak jako byl Elijáš „sužovatelem Izraele“ (1. Kr 18:16-19):
– konfrontace nespravedlnosti a modlářství – Achab a Baalovi proroci na Karmelu (1. Kr 18) / Herodes a odpadlý Izrael;
– Jezábel kvůli tomu se snaží Elijáše zlikvidovat / Herodias se kvůli tomu snaží zlikvidovat Jana;
– Jezábel má u stolu falešné proroky / Herodes a Herodias mají svůj zlý stůl, kde požírají Boží lid;
– Elijáš v temné jeskyni / Jan v temném vězení;
– Elijáš třikrát křtí dvanáct kmenů Izraele (1. Kr 18:30-34) a očekává Boha / Jan křtí Izrael a očekává Boha
– Bůh promlouvá k Elijáši / Bůh v Ježíši promlouvá k Janovi;
– Elijáš ustanovuje krále a proroka Elíšu, který krmí Boží lid (2. Kr 4, 6) / Jan „předává štafetu“ a krátce poté je Ježíš v evangeliích krmí shromáždění v pustině a je vyznán jako „Boží Syn“ (Mt 14:33) a „Boží pomazaný“ (L 9:20)
– v. 2 – „Jan uslyšel ve vězení“ – posledně jsme slyšeli o zatčení (4:12), spojen s počátkem Ježíšovy služby (4:17); v Mt 11:1 dokončeno vysílání 12, opět Jan (další fáze služby)
– v. 3 – odkaz do Mt 3:11; „ten, který má přijít“ jako mesiášský titul, ozvěna Ž 118:26, který citován při Pánově příjezdu do Jeruzaléma (Mt 21:9)
– v. 4-6 – „co slyšíte a vidíte … slepí vidí … hluší slyší“ – „oznamte, že se naplňují mesiášská znamení“, ale zároveň hříčka, kdy Janovým učedníkům dáno vidět a slyšet Pána
– shrnutí znamení z k. 8-9 a ozvěna Mt 5:3 (jediní předchozí „chudí“), kde dobrá zpráva o Království nebes; naplnění SZ mesiášovských proroctví:
– Iz 26:19-21 – Hospodin přichází, křísí, odplácí za nepravost; záchrana v modlitebním pokoji
– Iz 29:18-24 – Hospodin zachraňuje od slepoty a nevědomosti, soudní přední muže a špatné učitele
– Iz 35 – zjevení záře Hospodinovy slávy; příchod Hospodina; uzdravení stvoření a svatá Cesta (Pravda a Život); křesťané jako Ta Cesta (Sk 9:2; 19:9, 23; 22:4; 24:14, 22)
– Iz 61:1-3 – Pomazaný přináší požehnání a soud a nový Boží Svatý Háj
– „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2. Kor 8:7)
– v. 6 – „Blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil“ – napříč evangeliem se pohoršují farizeové a spol; odkaz do Iz 8:13-15; Pán jako Hospodin a Svatyně, které Izrael odmítne; srov. 1. Pt 2:6-8; srov. Iz 28:16-18; Ž 118:22-26; a tak znovu potvrzení, že Pán je „ten, který má přijít“
– v. 7 – „zmítanou větrem“ – srov. Ef 4:13-14; Jan připravuje cestu jako dospělý muž (nejdospělejší před příchodem Krista a Nové smlouvy), který není kam vítr, tam plášť a pevně se drží Božího zákona
– v. 8 – „jemný“ = „měkký, zženštilý, homosexuál“ – dospělý muž sebezapření a sebekázně; zároveň: Jan jako někdo, kdo není náležitě „kultivovaný“ a „společensky přijatelný“, není v „těch správných kruzích“, „nikdy to nikam nedotáhne“; Jan se zjevně „nechtěl líbit lidem“; a proto: v. 9
– v. 9-10 – Jan je více než prorok (je prorokovaný prorok) a největší muž narozený z ženy (před Pánem) a jedinečným způsobem připravil Pánovu cestu