V Pánu Ježíši Kristu jsme osvobozeni k tomu milovat naše bližní, nést ovoce Kristova života v nás. A klíčovou roli v procesu naší proměny ke Kristově podobě hraje vděčnost za dobrodiní, která nám Bůh v Pánu dává: Právě tato vděčnost nás uschopňuje vidět v Pánu naplnění zaslíbení, která očekávali starozákonní svatí, a přinášet Bohu oběť díkůvzdání.

Kázáno v Karlových Varech 1. 9. 2024.

1. svědek: Epištola: Galatským 5:16-24

– v. 16 – „však“, srov. v. 13-15 – osvobozeni k lásce k bližním, ne k hříchu; to, že už nemáme ceremoniálního vychovatele, nás má vést k lásce, ne k bezohlednosti; v. 13b-14 – Pavel stále „poté, co už nejsme pod zákonem a neděláme skutky zákona“ vztahuje požadavky levitikální etiky (Lev 19:18); srov. Ř 13:8-10

– v. 16-24 – větší obrázek: zuří v nás válka mezi Duchem a a tělem (pro zjednodušení padlost a staré lidství); buď cíleně směřováni Duchem, nebo v nás převládne tělesnost (ta jde sama, tam se snažit nemusíme); srov. 8:5-8, 12-14; 1. Kor 9:23-27

– v. 16-17 – „žádost“ – „cílená, upřená, vášnivá touha“; jako lidé jsme celostní bytosti poháněné tužbami/láskami (ne intelektem)

– v. 18 – „vedeni Duchem“ – srov. Ř 8:14-15, Exodus ze porušenosti do neporušenosti; odkaz do Exodu: Iz 63:11-14

– „nejste pod zákonem“ – srov. Ř 6:12-17 – Exodus z hříchu do spravedlnosti; být „pod zákonem“ = „otročit hříchu“ – být odsuzován zákonem (protože ho neplníme); ale my už nejsme v otroctví hříchu a padlosti a smrti a vede nás Duch

– v. 19-21 – „zřejmé“ – v. 19 – zatracené hříšnictví je ZJEVNÉ; (ne ani tak přesná charakterizace, ale způsob života): „bezuzdnost“ = chlípnost; v. 20 – „čarování“ = farmakia, čarování a užívání/podávání drog; „hněvy“ = výbuchy hněvu; „svár, soupeření, rozdělení, sekty“ – odvádění od apoštolského učení za sebou (zároveň ale srov. v. 15), „výroba vlastních tradic a náboženství“; v. 21 – „hýření“ – orgie

– v. 21 – „neobdrží dědičně království“ – ti, kdo zůstali v Egyptě či se do něj vrací, nedojdou do zaslíbené země

– „jak jsem dříve řekl“ – srov. Ga 1:7-9, falešné evangelium s sebou nese skutky těla; „nezdědí“ – (Mt 5:5, blahoslavení tišší); ale hlavně Ga 4:30 a 1. Kor 6:9-10; Pavel zatracuje „evangelium“, které vede k chlubení tělem a k tolerování hříchu (a tak k odsouzení), vždyť 1. Tim 1:5 – pravé učení vede k čistotě a Bohem definované lásce v upřímnosti

– v. 22-23a – „ovocem“ = vždy J 15:1-10 (setrvávání skrze Eucharistii, Slovo a poslušnost); „plodem“ (singulár), roste tu jeden Ovoce; další posvěcovací metafora k tomu, že jsme proměňováni ke Kristovu obrazu; srov. Ef 4:22-24 („žádosti“; +spravedlnost, svatost); Ko 3:9-10 (+poznání); Ga 2:20 – „jak se zbavovat tomu, co překáží Kristu v nás“

– v. 24 – definice; my jsme „Mrtví tělu, mrtví vášním a žádostem těla“; srov. Ga 2:20; 6:14; Ř 6:3-11, a to ve křtu; ve křtu uschopněni nést ovoce, protože začleněni do Krista

2. svědek: Evangelium: Lukáš 17:11-19

– v. 11 – „a stalo se“ – nový oddíl; „Samařsko a Galilea“ – místa (podřadných a pohrdaných) Samařanů, a přehlížených („Může něco dobrého vzejít z Nazareta?“, J 1:46; apoštolové jako Galilejci jako neučení), srov. Iz 8:23-9:1 – pohanský lid beze světla, ale přijde mu světlo

– ale srov. v. 20-25 – přední (Jeruzalémští) vzdělanci nepoznávají Boží království a odsoudí Mesiáše

– v. 12 – „setkalo se s ním“ – „setkalo se s ním tváří v tvář“; „malomocný“ – nemocní, kteří se nemohou účastnit uctívání; návrat do společnosti jedině po kněžské kontrole;

– „malomocný“ – srov. L 4:24-27 (odmítaný Prorok, který je větší uzdravující Elíša přicházející pro pohany; předtím přihlášení k mesiášství, v. 17+; totožné motivy jako L 17); 7:18-23 – opět nárokování mesiášství

– „deset“ – číslo plnosti, zároveň např. počet mincí v L 15:8, kde vyjadřují Boží vyvolené, kteří jsou shromažďováni; „stáli opodál“ – „v dálce“, levitikální požadavek, ale především Žd 11:8-13 (jediné další), starozákonní svatí, kteří očekávají zjevení Abrahamova potomka a Božího Království; nyní je zde (ač neviděno, v. 21)

– v. 13 – „Mistře“ – napříč Písmem jen učedníci (L 5:5; 8:24, 45; 9:33, 49); „smiluj se nad námi“ – v L 16:24, kde boháč směřuje Abrahamovi, a není nic platné; zde a v L 18:38, 39, kde Ježíš uzdravuje a zachraňuje; být z Abraham nestačí, je třeba mít Krista, tam je milosrdenství

– v. 14 – opakování scénáře v L 5:9-15, kde zjevení mesiášské moci a vyslání lovit lidi; „ukažte“ – možná „dokažte“, muži sami důkazem Pánova mesiášství a Království;

– „byli očištěni“ – v L Ježíš očišťuje malomocné (4:27; 5:12-13; 7:22; 17:14-14), farizeové vnějšky (L 11:39-40); Pán Ježíš Kristus v kontrastu vůči farizeům, jelikož on očišťuje i nitro

– v. 15-16 – „uzdraven“ – všichni očištěni, tento jediný „uzdraven“; srov. L 8:47; srov. 41-50 – žena s dívkou, nečistá a mrtvá, 12 (jako Boží lid), zde obraz uzdravení Božího lidu z ceremoniální nečistoty a ze smrti; to samé přichází k množství Samařanů a pohanů

– „velikým hlasem oslavoval Boha, padl na tvář k Jeho nohám a děkoval Mu“ – tak jako v L 5, padání na tvář, zde explicitně před Bohem; „velikým hlasem“ – ještě v L 24:52, apoštolská radost

– Pánovy nohy: zachráněná hříšnice v L 7:37-46; uzdravený démonizovaný (L 8:35); Jairos (L 8:41); Marie u Pánových nohou (L 10:39); po vzkříšení (L 24:39-40)

– „děkoval mu“ [Bohu] – „eucharistōn“, napříč evangelii večeře Páně, eucharistické krmení v pustině, Samařan zde a farizeus falešně se modlící v chrámu (L 18:11); falešná zbožnost farizeů vs. pravá eucharistická zbožnost, kdy kněží ze všech národů, srov. Mal 1:11; Iz 56:3-8

– v. 17-19 – „deset, devět … nenašel se“ – „nebyl nalezen“; ozvěna ženy s mincemi, našel se jeden, devět ze ztratilo

– „cizince“ – znovu, jedině Samařan má náležitý postoj, poslušnost a víru; důraz na „cizinec“, srov. 2. Kr 5:9-15

–  nejen očištěni, ale i dále uzdravováni a očišťováni ke službě: 2. Tim 2:16, 19-22