Podle apoštola Pavla neexistuje nic jako „židovská Písma“ a „křesťanská Písma“. Celou Bibli tvoří Písma, jejichž ústředním sdělením, jejichž srdcem, je Pán Ježíš Kristus. A když budeme tato Písma číst náležitě, povedou nás k mezigenerační naději, trpělivosti, radosti a usilování o jednotu Církve.

Kázáno v Karlových Varech 8. 12. 2024.

1. svědek: Epištola: Ř 15:4-13

– v. 4-5 – všechno napsáno kvůli nám (srov. 1. Kor 9:9-10), „všechno je NZ/křesťanská literatura“;

– „abychom“ měli skrze „trpělivost [= vytrvalost] a povzbuzení“ Písem naději; SZ nás má vést k povzbuzení a naději, jelikož právě proto sepsán

– jelikož zjevuje Boha, který je Bohem „trpělivosti a povzbuzení“ a „Bohem naděje“ (v. 13); náš Bůh je povzbuzujícím, trpělivým Bohem, ne Bohem odsuzujícím a příkrým

– důraz na „trpělivost, vytrvalost, povzbuzení a naděje“, ne „akce, nepokoj a nejistota“; vždyť Království je „spravedlnost, radost a pokoj v Duchu“ (Ř 14:17)

– v. 5-7 – „být jedné mysli podle Krista“ – křesťané jako jednotný, trpělivý, nadějeplný lid, a mají se tomu učit se SZ Písem; ABY mohli přijatelně uctívat Boha (v. 6), A PROTO v. 7 – jednota začíná u příjímání „jeden druhého“, každý z nás se musí rozhodnout nebýt schismatik

– „jedné mysli“ = „stejné mysli“, kdy vzorem je Kristus; konkrétně „mysl“ v:

– Ř 8:5(-8) – náležitá „mysl“ se řídí Božím zákonem

– Ř 11:20 (nebuď „vysoké mysli“) – náležitá mysl je pokorná a žije v bázni před Bohem

– Ř 12:(1-)3 – náležitá mysl se nepřipodobňuje světu, ale je biblicky uvážlivá

– Ř 12:16 – náležitá mysl je ohleduplná, pokorná, spoléhá se na Boží moudrost (v Písmu)

– Ř 14:6a – náležitá mysl neodsuzuje ve věcech křesťanské svobody

– v. 6 – „jednomyslně slavili“ – jednota církve úzce spojená s uctíváním; křesťané „jednomyslně“ zde a Sk 1:13-14; 2:46-47; 4:24-30… vzorová jednomyslnost exportovaná do světa

– „jedněmi ústy“ – „ústa“ v Ř 10:8, 9, 10, a tak „ústa“, která vyznávají Ježíše jako vzkříšeného Pána Boha Izraele;

– „slavili“ – padlí lidé v Ř 1:21 neoslavují Boha a nejsou vděční, věřící zde ano, spolu s nimi národy (v. 9)

– v. 7 – „přijímejte“, jako Kristus přijal vás „k slávě Boží“ – přijímání křesťanů, neschismatismus, je způsobem, jak oslavovat Boha

– „jeden druhého“ – dobré shrnutí křesťanského „přijímajícího života“ v Ř 12:10, 16; 13:8; 14:13, 19; 15:14; 16:16

– „přijímejte se, neboť“ v. 8-9; jednota zásadní, jelikož Mesiáš přišel naplnit zaslíbení otcům (Abrahamovské vykoupení) a sjednotit národy v poslušnosti vůči Němu; srov. 7-12

– v. 8-9 – nejasné, jestli „aby národy slavily Boha“ nebo „aby oslavil Boha“ – oboje, protože národy slaví skrze Něj; novosmluvní naplnění dřívějších zaslíbení:
– Davidův královský dědic (Ř 1:3–4)
– obřízka srdce (Ř 2:28–29)
– ospravedlnění věřících (Ř 4:1–12)

– vylití Ducha (Ř 8:1-17)

– obnova a shromáždění lidu (Ř 11)

– požehnání národů (Ř 15)

– rozdrcení Satana pod nohama (Ř 16:20)

– „pravdu“ = „pravdivost“ = „věrnost Boží“ + „milosrdenství“ – napříč SZ znovu a znovu spolu; v Ex 34:6 jako zjevení Boží slávy/charakteru, které ztělesněny v Pánu Ježíši Kristu; např. i v Ž 117:1-2

– v. 9b-12 – biblické dosvědčení Pavlova učení o Pánově úloze; SZ Písma standardně rozdělená jako „zákon, proroci a Žalmy“ (L 24:44) či „zákon, proroci a spisy“; Zákon ve v. 10, proroci ve v. 12, Žalmy/Spisy ve v. 9 a 11

– v. 9 – „vzdám chválu mezi národy“ – záchrana Davida před Saulem, srov. 2. S 22:47-50 (srov. 22:1) a Ž 18:44-51 (srov 18:1); Boží Pomazaný větší David jako hlava národů, vychvácený ze smrti a vládnoucí navěky

– v. 10 – „zaradujte se národy“ – srov. Dt 32:43-46, závěr Mojžíšovy písně, připomínka Boží smlouvy, kterou předkládá Mojžíš a Jozue (Ježíš), pozdější shromáždění národů k onomu „jednomu hlasu“

– v. 11 – „chvalte Pána, všechny národy“: Ž 117:1, jak málo stačí, „vysokooktanový postmilenialismus“; v. 2 – motiv „věrnost a milosrdenství“; součást Halelu (Ž 113-118), který recitován při Pesachu, Letnicích a Stáncích

– v. 12 – „Bude kořen Isajův“ – srov. Iz 11:1-12; Jišajův pařez (Otec, Bůh) a výhonek (Syn, Mesiáš); nadmíru pomazaný Mesiáš prosazující právo, uzdravující stvoření a shromažďující národy

– v. 13 – znovu „Bůh naděje“ + „naplní veškerou radostí“ + „naplní veškerým pokojem“, „hojnost naděje v Duchu“ atd., OPRAVDU HODNĚ radosti, pokoje a naděje

– „srov.“ Ř 9 a 11:32-36, veškeré učení o hříchu a odsouzení a smrti v Adamovi a o předurčení k zatracení v kontextu spásy všech, a tak máme mít naději a povzbuzení

– abrahámovská víra jako nadějná, trpělivá vytrvalost poháněná Duchem Svatým, srov. Žd 6:11-15; tak jako v Ko 1:11-12

2. svědek: Evangelium: L 21:25-33

– když máme „poučení z Písem“, tento text nás nemusí a nemá děsit, ale naopak nám dodávat naději; srov. (zdánlivý konec světa) v Iz 13:6-16, ale srov. v. 1, 17, 19; a tak tu nevidíme děsivou bezprostřední budoucnost, ale pravdivost Pánových slov v minulosti

– paralela k Mt 24, prorocký soud nad Jeruzalémem; srov. 20:46-21:7; vyžírání vdov – vyžíraná vdova – soud – kdy?

– v. 31–33 – příchod Pána v soudu v generaci posluchačů, pád Jeruzaléma, viz fíkovník v. 29 (minulý týden)

– v. 25-26 – svět se bojí, ale my víme, že se neustále blíží naše záchrana – ať už k pošlapání nevíry, nebo o obhájení v poslední den

– jedno naplnění takového příchodu: Sk 2:1-4, 17-21; „řev“ i ve Sk 2:2; další naplnění v obklíčení Jeruzaléma pohanských mořem a zničení, srov. L 21:20-22

– v. 27 – znamení, že „Syn člověka je v nebi… přicházejícího na nebeských oblacích“: srov. Dan 7:13-14; soud nad Jeruzalémem jako znamení Pánova vyvýšení a vlády; zároveň příchod na oblacích v soudu (jako Ž 18:8-16, 1)

– v. 28 – záchrana z Jeruzaléma; ale zároveň: tam, kdy se svět bojí, my pozvedáme hlavu 

– v. 29-31 – Boží soud přichází jako léto, jako sklizeň (Př 10:5), plodnost, záře Slunce spravedlnosti (Mal 3:20-21)

– „je blízko Boží království“ – srov. Mt 24:30-34, „On je u dveří“; Mk 13:26-30; příchod Božího Království spojen s příchodem Syna člověka u dveří

– srov. Zj 3:19-22 – Syn přichází večeřet s církvemi a vládnout; a tak Eucharistie = příchod Syna = příchod Království = ničení zla = „otřásání mocností“ (v. 26); srov. Žd 12:22-29; Zj 19:7-17

– v. 32-33 – a tak se i stalo; Pán přišel, přichází a přijde; inkarnace, Letnice, soud nad Jeruzalémem, mnohé skutky historií, … každá večeře Páně … poslední den; už dokázal, že „Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou“