Žalm 128 nám popisuje, jak dobrý Bůh je ke zbožným rodinám, a zároveň vysvětluje, jak si tato Boží požehnání přivlastnit. Především nám však vykresluje Pána Ježíše Krista, jenž je dokonalým Spravedlivým mužem, okolo jehož eucharistického stolu jsou svaté děti, z nichž roste Boží svatý chrám…

Kázáno v Karlových Varech 15. 10. 2023.

Ž 128

– v. 1 – „píseň stupňů“ – buď vystupování věřících do Jeruzaléma (srov. Dt 16:16–17) nebo levitů do Chrámu; zdůrazněný a definující pro biblickou zbožnost

– „šťastný je každý“ – až příliš dobrá zpráva?; potvrzení v 2. Kor 1:20 či Ef 6:1-3; smluvní požehnání důležitý nástroj evangelizace, srov. Dt 4:6–8; Ř 11:11-14; další faktory (kletba na společnosti) a nutnost dlouhodobé vize (v. 5); „máme se líp než vy, a počkejte za 30 let“

– „kdo se Bojí Hospodina, chodí po Jeho cestách“ – ozvěna Dt 6:2, srov. 1-9; zaslíbení ne pro „vyznává víru“ nebo „občas zajde do kostela“; Ž 128 je domácnost definovaná Slovem a mluvením o Bohu; ale o čem lepším mluvit? Co jiného by nás mělo držet pohromadě?

– v. 2 – „jíst výtěžek svých rukou“ – požehnaný člověk pracuje svýma rukama a je spokojený (ač „nemění svět“); srov. 1. Tim 2:2 – požehnání tichého a pokojného života; srov. Žd 13:5 – tichý život, který je spokojený s tím, že má Krista a má co jíst

– v. 3 – „uvnitř“ = „v srdci“ či „daleko v domě“ či „po stranách“ (žena je srdce/stěny domu); zbožná žena jako plodná (a spokojená) doma, réva jako symbol požehnání, radosti a pokoje (Ž 104:15 Mi 4:4; 1. Kr 4:25); nemožné bez bázně a ochoty k tichému a pokojnému životu

– „výhonky oliv“ – olivy jako svaté dřevo: nejsvatější části Chrámu z olivového dřeva (Cherubové a dveře; střed uctívání a vstup k němu skrze olivový Výhonek; 1. Kr 6:23, 31-34), všechno pro Stánek pomazáno olivovým olejem, ke svícení „světla slávy“ ve Stánku; Olivová hora – Gethsemane, Hora nanebevstoupení; kolem stolu rostou malí svatí (ne malé zmije), malý Chrám

– v. 5 – požehnání ze Sijónu – z ústředního místa uctívání; vstoupení na Sijón, aby odtamtud přišlo požehnání; srov. Žd 12:22-24; požehnání přichází těm, kdo vystupují do Sionu při liturgickém, svátostném uctívání církve

– v. 6 – „hledět na dobro Jeruzaléma, uvidíš syny synů“ – mezigenerační usilování o dobro církve a ztotožnění s ní; srov. Ga 4:23–31 – nebeský Jeruzalém je matkou věřících, s níž se máme ztotožnit, pak požehnaný život

– pointou Kristus; v. 1 – On se dokonale bál Boha a chodil po Jeho cestách, je Jeho Cestou (J 14:6);

– v. 2 – viděl ovoce své námahy (Iz 53:11) a má věčné dobro;

– v. 3 – má ženu, Nový Jeruzalém, která má „ženské stěny“ (hradby), která je nadpřirozeně plodná, a má děti kolem svého stolu;

– v. 4-5 – On sám je Hospodin, který žehná ze Sionu, protože Mu požehnal Otec, a tak dává Jeruzalému dobro;

– v. 6 – a miluje syny svých synů a je jejich Pokoj (Mi 5:5)