Když apoštol Pavel hovoří o tom, co nás činí spravedlivými, přijatelnými před Bohem, říká, že to nejsou skutky zákona, ale fakt, že jsme zemřeli a žije v nás žije Pán Ježíš Kristus jako ztělesnění samaritánské lásky. A tam, kde žije tento dobrý Samařan, nutně bude důsledkem „víra konající skrze lásku“…

Kázáno v Karlových Varech 25. 8. 2024.

1. svědek: Epištola: Galatským 3:16-22

– v. 16 – „zaslíbení“ – srov. Ga 3:6-15; zaslíbení požehnání a spásy národů, srov. Ga 3:8 – Písmo „dopředu hlásalo evangelium Abrahamovi: v tobě budou požehnány…“

– logika: evangelium (o spáse světa skrze Krista) hlásáno neobřezanému „pohanu“ Abrahamovi, a proto není potřeba obřízka (a další skutky zákona přidané skrze Mojžíše atd.), aby člověk zdědil abrahamovské požehnání

– srov. Ga 3:22-29 – zákon přidán jako vychovatel, který nás vedl ke Kristu, a teď jsme skrze křest a víru Abrahamovými dětmi (jako vrchol argumentu a požehnání)

– v. 15-16 – smlouva s Abrahamam a jeho potomkem; „závěť“ – smlouva spojená se smrtí; čí smrt? Boží, nebo Abrahamova Potomka?; smlouva platná už v Abrahamově době, a to skrze Kristovu smrt; pavlovské jádro smlouvy: požehnání národů skrze Krista skrze Kristovu smrt a víru v Něj

– v. 17-18 – pozdější zjevení mojžíšovského zákona nic neubírá; a nejsou k němu potřeba skutky zákona, jelikož tím by se změnilo jádro z Krista na skutky zákona

– v. 16 – „sémě“ – singulár i plurál, ale Pavel volí konkrétní typologii/alegorii singuláru; ne podle těla, ne všem „potomkům“, ale podle zaslíbení, „Potomku“; srov. Ř 9:7-8

– „tvému potomku“ – odkaz do Gen 22:(15-)18; požehnání skrze zabitého a vzkříšeného potomka; požehnání skrze Izáka a definitivně skrze většího Izáka:

– Gen 22 po Gen 21, kde Izmael vyhnán; starší syn, Izmael, Adam, vyhnán, mladší syn, Izák, Poslední Adam vyvolen k požehnání národů; Ga 4:28-31

– v. 17 – „430 let“ – Izrael v Egyptě před Exodem (Ex 12:40-41) (mohlo zahrnovat čas patriarchů); poslední explicitní předchozí stvrzení abrahamovské smlouvy v Gen 28:14; mojžíšovská smlouva ustanovena v Ex 19-24

– v. 18-19 – jestli zákon neměl dát dědictví, k čemu byl?; „kvůli přestoupením“ – „kvůli něčemu, aby něco“ (přestoupení jako cíl), nebo „z důvodu něčeho“ (přestoupení jako příčina); možná oboje:

– jedním z cílů zákona usvědčit z hříchu, aby nás hnal k Božímu odpuštění v Mesiáši: Ř 3:19-20; 7:7; 5:20-21; z důvodu přestoupení: Izrael potřeboval ceremoniální výchovu na základě svého hříchu se zlatým teletem, po němž ihned následuje zavedení levitského kněžství; srov. Ex 32:19-29

– „ustanoven skrze anděly“ – odkaz na židovskou tradici na základě Dt 33:2 (LXX) „na pravé ruce s Ním byli andělé“, ale srov. „planoucí oheň“ (ESV) či „planoucí zákon“ (KJV), „blýskající blesky“ (NASB), kdy Mojžíš dostal zákon z ruky andělů (srov. Sk 7:53; Žd 2:2)

– „rukou prostředníka“ – Prostředník vždy Pán (Ga 3:19, 20; 1. Tim 2:5; Žd 8:6; 9:15; 12:24); „rukou“ – dosl. „skrze anděly v ruce Prostředníka“; srov. Zj 1:12-20; tento prostředník dal Mojžíšovi smlouvu

– v. 20 – „není jen pro jednu stranu – dvě strany smlouvy, nejprve Bůh a Abrahamovci, poté Bůh a mojžíšovštví abrahamovci; Pán Ježíš Kristus v sobě zastupuje oboje a neodporuje si ve svém prostřednictví; Pán Ježíš Kristus jako Prostředník mezi Bohem a lidmi a zároveň Bůh, ale znovu základní stvrzení: Bůh je jeden (Dt 6:4)

– v. 21 – zákon v souladu se zaslíbeními (vždyť Bůh je jeden a má jednu vůli); přesto jiná role: zákon bez Krista neobživuje (míjí se pointou); je zabíjející literou (viz minule), ale skrze Krista se stává životadárným (viz minule, Ž 19; 119); a zjevení Krista přišlo mnohem dříve, mimo jiné v abrahamovské smlouvě, a tak mělo pobízet věrný život pod Mojžíšem, který by v zákoně viděl Krista

– v. 22 – „uzavřelo“; srov. Ř 11:32; Bůh/Písmo všechny (právem) prohlašuje za hříšné a nutí je uznat hřích, aby se nade všemi smiloval; v Ř 3:19-20 „zavřena každá ústa“, aby v Ř 11:32 na všechny přišlo slitování

– konkretizováno v Ga 3:22 – slitování na „všechny“ přichází na ty, kdo mají „víru“ (celý svět zachráněn; Ga 3:8); jak? „z víry Ježíše Krista“ – prokazatelně Ježíšova věrnost (řečtina totožná, pistis) poslušného Abrahamovce, Izraelce, Mojžíšovce; srov. Ga 2:19-21

– dědictví abrahamovského požehnání mají bylo dáno zaslíbení z pistis, věrnosti, Ježíše Krista těm, kdo pistují, těm, kdo mají „pistis působící skrze lásku“ (Ga 5:6); od víry k víře, od věrnosti k věrnosti; srov. Ř 1:16-17; „spravedlivý svou věrností bude živ“ (srov. Abk 2:4)

– Abrahamovými zachráněnými dětmi ti, kdo žijí v (chybující, avšak upřímné) věrnosti vůči Ježíši Mesiáši, protože „nežiju už já, žije ve mně Kristus“ (Ga 2:20)

2. svědek: Evangelium: Lukáš 10:23-37

– v. 25-28 – „jak mám žít, abych získal věčný život – zachovej přikázání“ (dvě největší, Lev 19:18; Dt 6:4-6; srov. Mt 19:16-21; totožná odpověď; srov. Mk 10:17-21; znovu odpověď, že poslušnost vede do života, zároveň „Ježíš si zamiloval“ – nemáme čekat odsudek, ironii, falešnou cestu spásy:

– „Ježíš mi řekl, že mám vstoupit skrze poslušnost, ale ono to nejde, tak mi asi nezbude než věřit a doufat“; „jedno ti chybí: prodej majetek a následuj mě“ – jestli dodržování přikázání je „sarkasmus“, který má dovést k uvědomění, proč jím není „následuj mě“?;

– v. 29 – „chtěl se ospravedlnit“ – muž ví, že přikázání neplní, a tak se snaží najít cestu ven konkrétním vymezením bližního (řada Židů věřila, že se netýká Nežidů atd.); odpovědí podobenství, které učí, že „bližní“ není omezená kategorie, ale kategorie, kterou se máme aktivně snažit zvětšovat; ne „komu už nemusím sloužit“, ale „jak mohu jít a sloužit“

– v. 30-37; v. 30 – „lupičům“ – v L 19:46 Chrám jako jejich doupě, obžaloba padlého Jeruzaléma, od něhož Ježíš a Jeho lid zachraňují; v. 31-32 – „náhodou“ – Boží prozřetelnost předurčuje i náhody; „levita a kněz“ jdou z Jeruzaléma, nejde se vymlouvat, že by se znečistili mrtvým

– v. 33 – „na cestě“ – už ne z Jeruzaléma, dost možná do něj, na cestě do místa Boží přítomnosti, na rozdíl od ničemů, kteří ji opouštějí do Jericha, místa celníků a hříšníků (L 19:1-2); Samařani jako pohrdaní míšenci s podřadným náboženstvím

– v. 34 – olej a víno jako běžné léky; v. 36 – byl „bližním“ – jediné zmínky o „bližním“ v L zde; proto definující pro lukášovskou lásku; „upadl mezi lupiče“ – srov. L 6:39-40 (jen), znovu obžaloba vedoucích; v. 37 – pobídka jít milovat samaritánskou láskou, protože ta je cestou k životu (srov. v. 25)

– klasické podobenství, kdy mnozí novodobí autoři varují před nebezpečím alegorického/typologického výkladu; pointou je, že máme být milující, nic víc

– historicky: obraz Kristova uzdravení lidstva:

– Jeruzalém jako místo společenství s Bohem, Jericho je místo hříchu; člověk se odklonil od Boha a šel k hříchu

– proto na něj zaútočili lupiči, Satan a démoni, ukradli mu čistotu, nesmrtelnost a nechali ho zničeného v hříchu

– kněz a levita ukazují, že SZ litera nedokáže uzdravit

– Samařan je Ježíš (obviňovaný, že je démonizovaný Samařan; J 8:48), který zachraňuje ze smrti

– obvazuje – obléká ve křtu; pomazává olejem – dává Ducha; uzdravuje vínem – Eucharistie

– skrze své služebníky donáší do hostince, do Církve, kde poskytnuta péče, kterou Kristus vykoupil

– Samařan pocítil „soucit“ (v. 33), který v L cítí jen Pán, když uzdravuje syna vdovy (L 7:13) a Bůh jako otec marnotratného syna (L 15:20)

– Samařan vysazuje na (asi) osla (v. 34), v L už jen Ježíš na oslátko (L 19:35)

– Samařan se „stará“ (v. 34), tak jako hostinský (v. 35), což už v Písmu dělá jen biskup v církvi (1 .Tim 3:5), a tak Pán a Jeho zástupci v církvi

– Samařan po návratu odplatí za péči (v. 35), v Písmu už jen Pán, který odplácí při svém návratu soudit a odměňovat věrné (L 19:15)

– Samařan prokazuje „milosrdenství“ (v. 37), které v L prokazuje jen Bůh (L 1:50, 54, 58, 72, 78)

– dále: bezprostředně před: L 10:1-24 (nový oddíl) – v Pánu Ježíši přichází jedinečné, proroky vyhlížené zjevení Božího království, Boží uzdravující moci, včetně uzdravení před démony a veškerou mocí ďábla

– dále: bezprostředně po: L 10:38-11:1, součástí příběh Marty a Marie; struktura: zjevení Božího království a záchrana před démony a smrtí – zákoník: Jak mám být zachráněn – Pán Ježíš je ten, kdo zachraňuje – to důležité je naslouchat Pánu