Když náš Písmo varuje před „nepřáteli kříže“, nevaruje nás ani tak před nevěřícími, kteří pronásledují církev zvenku, ale před křesťany, kteří ji rozvracejí zevnitř. Varuje nás před křesťany, kteří se hlásí k víře, kteří jsou dost možná i „aktivní“, ale kteří se upínají ke světským věcem. Oproti tomu příklad, který nám dává apoštol Pavel, je životem sebezapření, který se upíná k nebesům. A Bůh má své prostředky, jak svou církev k tomuto způsobu života dovést…

Kázáno v Karlových Varech 3. 11. 2024.

1. svědek: Epištola: Filipským 3:17-21

– v. 17 – „všichni mě napodobujte“ – v čem?; srov. v. 7-16 – napodobovat Pavla v tom:

1) počítat všechno v tomto světě za hnůj a odpad ve srovnání s Kristem (v. 7-8);

2) hledat přijetí před Bohem jedině v Kristu (v. 9-10);

3) sebezapření a utrpení a smrt sobě, abychom dosáhli věčného života (v. 10b-12);

4) den za dnem se odvracet od minulosti a natahovat se k budoucímu vítězství (v. 13-14);

5) neopouštět jednotu, neochabovat, neopouštět pevný základ, a růst dál (v. 15-16)

= napodobovat Pavla v pohrdnutí světem, který nestagnuje roste v poznání a sebezapření, aby tak získal nebeský život; v praxi srov. 1. Kor 9:24-27

– „spolu mě napodobujte“ = „buďte spolunapodobitelé“ – církev jako lid charakterizovaný napodobováním apoštolského života a příkladu; „společný projekt“; zároveň:

– „hleďte na ty“ – „pečlivě si všímejte, přemítejte“ o: „těch, kdo žijí“ = „kráčí“, uvědomělý, cílený život podle apoštolského vzoru; „podle našeho příkladu“ – „podle příkladu/vzoru, který máte v nás“; „příklad“ = obecněji „příklad“, ale konkrétněji „obtisk“, např. rána po hřebech (J 20:25) (z něj „typologie“)

– „pečlivě přemítejte o životech těch, kdo kráčeli podle obtisku apoštolů“ – Kristus se obtiskl do apoštolů, apoštolové poté do biskupů a starších, ti poté do lidí; zároveň však všichni máme usilovat o co nejlepší obtisk Krista, a proto „se připodobňujeme jeho smrti“ (v. 10)

– v 1. Kor 11:1 „napodobujte mě, jako já napodobuji Krista“; v 1. Kor 4:15-16 „napodobujte, neboť jsem váš otec“; všichni společně napodobujeme, přičemž vedoucí mají být jedinečným příkladem; samozřejmě platí napříč světem a generacemi, a tak máme následovat příklad svatých (srov. Žd 11)

– v. 18-19 – velká skupina „nepřátel Kristova kříže“; slyšíme „mnoho je odpůrců křesťanství“, ale o tom není řeč; řeč je o světských, tělesně žijících křesťanech:

– „jsou mnozí, o nichž jsem vám říkal … s pláčem pravím“ – Pavel o této skupině nepřátel „říkal“, Filipští o ní ví „z doslechu“, ale srov. Fp 1:27-30, jsou si sami dobře vědomi pronásledování zvenku; zároveň Pavel už „dříve říkal“ o křesťanech, kteří ubližují církvi, a to i skrze svůj „aktivismus“ (srov. Fp 1:15-17)

– charakter: 1) „jejich koncem“ = „jejich cílem“ („telos“, teleologie), přičemž Pavel a ti, kdo ho následují, mají za cíl Krista, tito zkázu

2) „jejich bohem je břicho“ = „jejich bohem je žaludek/lůno“, jde jim o to tělesně se uspokojit, srov. Ř 16:17-18, kde nevěrní křesťané, kteří rozvracejí církev

3) „jejich sláva je v jejich hanbě“ – „sláva“ ve Fp vždycky eschatologická/nebeská (Fp 1:11; 2:11; 3:21; 4:19 , 20), u těchto však „v hanbě“; bezprostředně předtím kontrast echatologického slavného Krista a „světa“ (Fp 3:8), který je „hnůj“, tedy hanebný; „svou odměnu, své vychloubání hledají v tom, co lze mít v tomto světě, místo v hladovění po Kristu“

4) „myslí na věci pozemské“ – „myslí“ – jako minule, celostní „smýšlel-cítil“ (v Písmu 26, Fp 10) (Fp 1:7; 2:2, 2, 5; 3:15, 15, 19; 4:2, 10, 10), hluboce osobní, „přemýšlet, myslí se upínat, starat se o, cítit pro“ – světské zájmy důležitější než nebeské

– „nepřítel Kříže“ není nepřítel křesťanství, ale nepřítel života sebezapření a pohrdnutí světem, který Pavel bezprostředně předtím popsal

– potvrzeno: „kříž“ ve Fp jen ve Fp 2:8 a 3:18, na obou místech i „země“ (Fp 2:10; 3:19)

– srov. Fp 2:2-11 – „Kříž“ či „život kříže“ ve Fp znamená pokorný život jednoty a sebezapření, který je cestou ke slávě; v kontrastu vůči světskému uvažování; pozná se, mimo jiné, podle rozvracení církve a opouštění apoštolského vzoru (Ř 16:17-18)

– což by nás, tak jako Pavla, mělo vést k slzám a naříkání (v. 18)

– v. 20-21 – oproti tomu my se upínáme k nebesům

– „naše občanství je v nebesích“ – zároveň i „naše státní zřízení začíná v nebesích“; Filipy byly římskou kolonií (Sk 16:12); občané si velmi zakládali na svém římanství; nebyli jako „ti barbaři“ okolo, ale přinášeli Řím a jeho civilizaci do daného místa; Pavel tedy, mimo jiné:

1) konfrontuje „nacionalistickou pýchu“ – „nejste Římané, jste nebešťané“; církev může plnit své dílo, jen když je mezinárodní komunitou a kdy primární identita je „křesťan“

2) vyzývá k tomu být „městem na hoře“ – „jste nebešťané, tak buďte centrem nebeské civilizace“, která se postupně a pomalu bude šířit kolem; kolonie má šanci jen skrze soudržnost, ne skrze rozptýlení lidu „tam ven“

3) poukazuje, že skrze „život kříže“ se znebešťuje země – „naše státní zřízení začíná v nebesích, ale přichází skrze vás na zem“; Řím dával zemi kolonistům (obvykle např. veteránům) za věrnost, Filipským za vítězství v Bitvě u Filip; „buď věrný Říman, poroste vliv Říma a jednou dostaneš zemi, kde sloužíš“, a tak „buď věrný nebešťan žijící život kříže, poroste vliv nebes a jednou dostaneš zemi, kde sloužíš“

– „dychtivě očekáváme Pána, který přetvoří“ – bezprostředně po zmínkách utrpení a sebezapření diskuze o očekávání příchodu Páně a proměny; srov. Ř 8:18-25 („dychtivě očekávat“ ve v. 19, 23, 25); naše proměna jako součást proměny a christifikace celého stvoření

– „přetvoří tělo“ = „změní vnější formu těla“, „vnější forma“ ve Fp 2:7, „v podobě člověka“

– „ve stejnou podobu“ – „připodobnit“; to, co Pavel dělá v Fp 3:10b, co dělá Bůh skrze všechny věci v Ř 8:28-29

– proměna „těla poníženosti“ do „těla slávy“ – hovoříme o nebeském životě, ale o vzkříšeném, fyzickém, nad-fyzickém těle slávy; země je chabým, poníženým, pokorným obrazem slavných nebes, a tak nebeské, oslavené tělo jakožto nebeské je mnohem skutečnější a velkolepější

– „působením … mocen všechno podmanit“ – totožný jazyk v Žd 2:6-8, kde Kristu jako dokonalému Člověku podřízeno celé stvoření; zároveň v Ef 1:19-22, kde Boží moc křísí Krista a poddává Mu celý svět

– a tak:
1) napodobujte Pavlův život jednoty církve, sebezapření a odmítnutí světa kvůli nebeskému životu (v. 17); žijte život kříže

2) neboť, žel, mnozí křesťané tak nežijí, ale místo toho se snaží rozhádat církev a oddávají se světským věcem (v. 18-19)

3) vy jste však nebešťané a očekáváte proměnu ke Kristovu obrazu, která je skrze život kříže, skrze pokorné sebezapření v jednotě církve (v. 20-21)

2. svědek: Evangelium: Matouš 22:15-22

– v. 15 – „tehdy“ – kdy?; srov. v. 1-3, tedy po podobenství o Králi, který vystrojil hostinu a odsoudil ty, kdo odmítli přijít; jsme v Mt 22; po zpochybňování Pánovy autority v Mt 21; následují snahy chytit Pána, poté odsouzení Jeruzaléma v Mt 23, proroctví jeho pádu v Mt 24

– „jak by ho chytili za slovo“ – další z řady pokušení v evangeliích; máme být o to pozornější a vyhnout se povrchním čtením; v Mt 22 – 1) zde herodiáni a farizeové ohledně daně; 2) saducejové ohledně vzkříšení (v. 23-33); 3) farizejové ohledně zákona (v. 34-40); „chytili za slovo“ = „chytili do pasti ve slovech“ – Ježíšovi odpůrci se často poznají podle slovíčkaření a šiboletů

– v. 16 – „své učedníky s herodiány“ – farizeové jako židovští „nacionalisté“, kteří odmítají Řím, herodiáni jako „kolaboranti“ a podporovatelé režimu; tváří v tvář odporu vůči Pánu a Jeho lidu jsou zdánlivě nepřeklenutelné rozpory stranou; „Kdo chce psa bít, hůl si najde“

– „Učiteli, víme…“ – u všech pokušení oslovení „učiteli“ (Mt 22:16, 24, 36); falešná, strojená, podlézavá úcta, která má jen ty nejčistší úmysly a jde jí o to držet se „Boží cestě podle pravdy“

– měli bychom propojit s „břichosluhy“ z Ř 16, kteří štěpí církev; i farizeové jsou tady „vyznávající křesťané“; zatímco rozbíjejí církve a bojují proti Pánu, jde jim jen o „pravdu“ a „Boží cestu podle pravdy“; a tak se se vší pokorou ptají:

– v. 17 – „je dovoleno“ – při pokušení Pána znovu a znovu (Mt 12:2; 19:3; 22:17; srov. 27:6); Pánovi odpůrci chtějí, aby všichni věděli, že jim jen jde o to „dělat věci správně“, ač ve skutečnosti jsou neposlušní: Mt 15:1-8

– „dát daň“ – na mincích podobizna císaře Tiberia a prohlášení, že je božím synem a knězem; proto se Židé pohoršovali, „modlářské peníze“; jestli Pán souhlasí, farizeové ho obviní, že není židovskou nadějí, ale kolaborantem; jestli odmítne, herodiáni ho obviní ze vzpoury proti Římu; nejde zde o pravdu, ale o záminku; „Kdo chce psa bít, hůl si najde“

– v. 18-19 – „zkoušíte“ – v Mt výhradně Satan (Mt 4:1, 3), farizeové (Mt 16:1; 19:3; 22:18), herodiáni (Mt 22:18), saduceové (Mt 16:1) a zákoníci (Mt 22:35), tedy Satan a odpadlý Jeruzalém se vším všudy

– „pokrytci“ = „herci, předstírači“; v Písmu téměř výhradně farizeové a ti, kdo jsou k nim přirovnáváni

– „peníz daně“ – ne všechno se platilo římskými penězi (jelikož kovové), zde odpůrci usvědčeni z předstírání, jelikož s sebou nosí modlářské peníze

– v Mt 17:24-25 se platila „daň“ dvojdrachmy Bohu, kterou Ježíš a apoštolové jakožto synové nemusí platit; zde jsou jiní synové, kteří platí jinému králi a „nemají jiného krále, jen císaře“

– v. 19b-21 – „co je tedy císařovo“ = „věci, které jsou císařovy“; stejně i „co je Boží“ = „věci, které jsou Boží“; „odevzdejte“ = „dejte“, ale i „vraťte“, např. splácení dluhu v Mt 18:25-34 minule; co to znamená?

1) do nějaké míry: císař si mince udělal, nesou jeho obraz, je v pořádku je k němu vrátit; člověka automaticky neznečišťuje účastnit se modlářských společenských systémů a nejedná se nutně o kompromis

2) všichni lidé nesou Boží obraz (Gen 1:27), a tak mají povinnost dát se/vrátit se k Bohu; přičemž tato povinnost je důležitější než povinnost vůči Císaři („Boha je třeba poslouchat víc než lidi, Sk 4:19); Císař sám patří Bohu

3) pokrytci si nosí císařovy mince jako znamení císařovy nadvlády a platí císařovy daně, jelikož nedávali Bohu to, co mu náleželo; musí splatit své dluhy Bohu (Mt 18) a vrátit se k Bohu a plně se dát Bohu

– nenáviděná římská daň, kvůli které se Židé bouřili v 1. století byla 1 % příjmu, 10-20 % sklizně + cla a nepřímé daně; řekněme 35 %

– …jako znamení Božího soudu nad národem skrze okupantský Řím; jelikož Boží lid nedával Bohu to, co měl, nežil „život Kříže“; co to svědčí o nás dnes?